V dnešní liturgii památky svatých andělů strážných je evangelium spojeno ze dvou zdánlivě na sobě nezávislých obrazů. Dítě a anděl. Toto spojení je ale naprosto účelné, protože nám ukazuje cestu do nebeského království.
Na obraze dítěte se Boží Syn snaží ukázat učedníkům, že lidská logika není logikou Boha. Naše lidská přirozenost je posedlá kariérismem tzn. touhou být větší, mocnější než ti ostatní. Naivně si myslíme, že čím budeme mít větší moc, tak nebudeme nikoho potřebovat. Že se staneme nezávislými na pomoci druhých, včetně Boha. Je to tatáž logika pýchy, kterou měl náš praotec Adam. A právě proto Ježíš učí apoštoly pravému opaku. Učí je pokoře, která nás přivádí k tomu, si uvědomit svou malost a ubohost před Bohem a uschopňuje nechat se vést a nechat si poradit. Učí je, jak se znovu narodit jako malé dítě. Jen tak je možné vejít do nebeského království. A pro pochopení spojení obrazu dítě-anděl Papež František v jedné ze svých promluv říká: ”Ti kdo jsou nejblíže postoji dítěte, jsou nejblíže kontemplaci nebeského Otce, kdy otevřeným a poddajným srdcem naslouchají andělu strážnému.”. Proto je pro každého z nás důležité si uvědomit, že nikdy nejsme na svůj život a problémy sami. Že Bůh nám posílá své anděly, aby skrze ně ovlivňoval naše životy. Jsou zde, aby nás chránili a doprovázeli, jako když rodiče chrání a doprovázejí své děti. Takto chápaný význam božího posla, jak je možné řecké slovo slovo angelus přeložit, je přítomen již v nejstarší izraelské tradici, kdy Bůh poskytoval pomoc praotcům, Mojžíšovi, soudcům a prorokům. A v Novém zákoně mají andělé zvláštní úlohu v Ježíšově dětství, o vzkříšení a v Apokalypse. A i když víra v “anděla strážného” se dnes jakoby někdy ztrácí v mlze racionalismu a individualismu, nenechme se ničím a nikým o jejich pomoc připravit. Ale je u nás kolikrát ochota jejich hlasu naslouchat? Pokud ano, máme jistotu, že nás s Duchem svatým povedou neochvějně na cestě ke Kristu. Amen