Dnes na 32. pondělí v mezidobí nám připadla památka sv. Anežky České a v prvním čtení nám v úvodu Knihy Moudrosti zazněl verš “Milujte spravedlnost, vládcové země, správně smýšlejte o Pánu a hledejte ho upřímným srdcem.”. Ten verš mě zaujal, protože docela dobře charakterizuje odkaz dnešní světice.
Její osobu asi není nutné nějak zvláště připomínat. Určitě si vzpomeneme na její kanonizací papežem Janem Pavlem II. před 34 lety. Ale spojnici s dnešními liturgickými texty je možné naleznout i v dávném proroctví o ní, ve kterém zaznívalo, “že v Čechách nastane mír a pokoj i blahobyt, až dojde ke kanonizaci Anežky”.
Vzpomínám si, že po listopadových událostech roku 1989 ve společnosti na pár měsíců zavládl opravdový duch toho proroctví a lidé na chvíli uvěřili, že je možné, už zde na zemi, naplnit tyto atributy božího království. A dnes vidíme realitu. Sice žijeme v blahobytu, který v naší zemi nezakusila žádná generace našich předků, ale mír a pokoj se přesto nedostavil. Vytěsnili jsme Boží Moudrost ze svého života a nahradil ji tím, co v nás vyvolává pohoršení, o kterém říká Ježíš, že není možné aby nepřišlo. To je realita světa, kterou si kolikrát nechceme připustit, natož se ji snažit nějak změnit.
Ale pro Boha, narozdíl od lidí, není pohoršení místem pádu a záhuby, ale činí z nich příležitost pro milosrdenství a spásu, jak je možné spatřit u sv. Anežky. Nikdo z nás si neumí asi plně uvědomit, v jak těžké době dokázala své dílo uskutečnit. Čeho všeho se jako královská dcera ve svém hledání Pána vzdala, aby “sloužila hrdinsky z lásky k Bohu, hledíce na Ježíše Krista jako do zrcadla, ve kterém září blažená chudoba, svatá pokora a nevýslovná láska”. Těmito slovy ji v dochované korespondenci povzbuzovala ke službě potřebným pozdější světice Klára z Assisi.
Ano, naše služba Bohu neznamená nic jiného, než odvážně brát na sebe pohoršení, bolesti a slzy tohoto světa. Náš život má smysl jenom když se takto snažíme připodobnit Bohu. Ale i přes toto poznaní jsme ve svém konání svobodni. A pak se může stát, že naše svoboda bez milosrdenství bude pohoršením a naše pravda prostým odsouzením.
A tak sestry a bratři dovolme, stejně jako sv. Anežka Česká, aby Pán působil v našem srdci. Jen tak přestaneme důvěřovat v sebe, ale dovolíme Mu, aby jednal skrze nás. Pak dokážeme být nekonečně milosrdní jako Bůh a nejenom k těm nejbližším. Příležitostí má každý kolem sebe více než dost. Po té se bude moci naplnit v plnosti ono proroctví, na které naše země a celý svět stále čeká. Amen