Kdybychom někomu bez biblických a historických znalostí přečetli dnešní úryvek z knihy Izaiáše, tak by určitě byl udiven, jak jsou tyto 2500 let staré texty nadčasové a stále živé. Izaiáš píše o lidech, kteří jsou stejní jako my a snaží se nám ukázat nejenom jak má vypadat půst Bohu milý, ale i v čem je smysl lidského života a jaký by měl být život člověka, který ho nechce promarnit.
Dnešní doba, i když se to kolikrát někomu nezdá, je dobou hojnosti. Ti, kdo si dnes zaměňují hojnost za půst, se podobají farizeum a Janovým učedníkům. Snaží se žít v minulosti a bojí se se podívat do budoucnosti. Neumí číst znamení doby. Jejich život je plny strachu o své falešné pozemské jistoty a odmítají být hosty na svatební hostině i s hříšníky, se všemi, které tam podle nich Bůh neměl povolal. Protože celník Matouš, v jehož domě se dialog odehrává, je přece zapovězeným hříšníkem, jako v našich očích spousta těch, kteří žijí vedle nás.
Ve verších, které předcházejí dnešnímu úryvku evangelia nám ale zní: “Jděte a učte se, co to je: ‚Milosrdenství chci, a ne oběť.‘ Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“ To je ten pravý půst, kterým se budeme líbit Bohu. Pozvat do svého života ty, o které bychom ani pohledem nechtěli zavadit. Každý, když se opravdu pravdivě podívá kolem sebe, tak uvidí kolik nespravedlivých pout a uzlů dokázal během svého života uvázat. A to i mezi svými nejbližšími. A možná dnes je právě ta příhodná doba pro půst, udělat to, co si Bůh ústy proroka Izaiáše přeje.
A tak buďme jako On a zlomme každé jařmo předsudků a nelásky, stejně jak to dělá nad Námi. Podělme se o vše a nebojme se, že přijdeme o hojnost svého živobytí. Nebojme se, že budeme něčím opravdově strádat, protože všichni bez rozdílu, jsme pozváni Ježíšem na svatební hostinu, kterou nám Bůh připravil. A tam budeme nekonečně nasyceni jeho Láskou a milosrdenstvím. A to je přece úžasné. Amen