V dnešním evangeliu se nachází souhrn celé teologie evangelisty Matouše. Tento jedinečný a znamenitý text o posledním soudu je umístěn v evangeliu na závěr Kristova pozemského života. Kristus zde vystupuje jako soudce. Ne jako nekompromisní soudce té doby, ale jako soudce s podobou mírného a milosrdného pastýře. Papež František říká o tomto podobenství: “Ježíš zjevuje, že je Pánem dějin, Králem veškerenstva a Soudcem všech.“
Co to ale znamená soudcem všech? Jak to chápat? Podle textu je patrné, že se Matouš obrací na křesťanské čtenáře a posluchače. Ale text je otevřený mnoha významům a může se rozvíjet do všech stran. A tak jedna z možných interpretací může mít i univerzální smysl a význam.
Ježíš říká, soud bude vynesen na základě konkrétní lásky. A to lásky prokázané těm nejposlednějším a nejubožejším. Znamená to, že i pohani, co nemají víru v Ježíše Krista můžou být spaseni, pokud konají skutky milosrdenství? Že neni důležitá víra, ale jejich láska k těm nejposlednějším? Ano, toto připustit, by ale znamenalo si položit otázku, je tedy důležité snažit se naleznout Krista? Ano nebo ne?
Ano, je to důležité! Ale jsme schopni vyjádřit proč? Pokud soud bude vynesen na základě konkrétní lásky, tak je nutné definovat co to láska je. To musí být Láska s velký L. A tou jedinou je Bůh ve své trojjediné podobě. A tak pokud chceme dávat stejnou lásku jako Bůh, musíme tu Lásku poznat, mít ji ve svém srdci. A ten kdo poznal Krista, tak k němu s jistotou směřuje a tím dává smysl svého pozemskému životu. Proto se musíme snažit Ho poznat již zde. Ale i když Ho někdo nedokázal poznat, ale Lásku s velkým L mu do srdce dal sám Bůh a cítí ji a umí ji dát, tak se nemusí bát, zda před Soudcem Nejvyšším obstojí. Protože tam, za tajemnou branou věčnosti, skrze své skutky, všichni bezpečně poznají Krista ve svém milosrdenství, které konali, i když zde na zemi neviděli, že tam byl Ježíš přítomen. Amen