Včerejším svátkem Křtu Páně skončila doba vánoční a dnešní liturgie pondělí 1. týdne v mezidobí navazuje na to, co jsme předchozích 14 dní prožívali. Evangelista Marek nám v textu posouvá betlémskou událost do nových souvislostí, které jsme si možná o Vánocích ani neuvědomovali. Co tedy znamená věta: “Přiblížilo se Nebeské království”? Proč se vlastně Bůh rozhodl stát se člověkem? Jaký měl důvod, aby se to vše událo?
Bůh, jako člověk, vstupuje do lidských dějin proto, aby se podělil o radost ze Svého stvořitelského díla. Přišel do tohoto světa, aby, byl každému nablízku, aby nikdo již nebyl ve svém životě sám, protože Jeho láska k nám nemá hranic. On objímá ve své milosrdné náruči každého z nás, abychom i my dokázali toto jeho objetí dát druhým. Hlavně těm odlišným a vyloučeným, těm jimž bolestí a neláskou puká srdce, těm kteří nejsou schopni uvěřit, že Bůh na ně nezapomněl.
A Nazaretský muž nám ukazuje, že člověk je ve své tělesnosti toho schopen, protože boží atributy jsou skrze Krista dány do přirozenosti každému a záleží jen na nás, pro co se rozhodneme. Dokážeme mít odvahu jako Ježíš a bez předsudku a omezení přinášet do tohoto světa naději v nekonečné Boží milosrdenství, aby všem bylo patrno, co je tou pravou vůní Nebeského království? To je otázka, kterou si musíme znovu a znovu každý den pokládat, i přesto, že věta “Pojďte za mnou” je začátkem cesty, která není vůbec jednoduchá.
A tak mějme odvahu, jako rybáři z Galileje, zahodit staré sítě předsudků a omezení, aby nám světlo zrozené v Betlémském chlévě bylo novou sítí, skrze kterou budeme vytahovat topící se z temných moří tohoto nelehkého světa. Ano, každý den i dnešek, je naplněn pravým časem, aby celý svět mohl zakoušet chuť blížícího se Božího království. Amen