V dnešním liturgických čteních nám církev předkládá dva velmi známé texty. Texty, které jsou základními kameny křesťanství. Texty, kterými by každý z nás mohl komukoliv odpovědět na otázku, proč je křesťan a co to pro nás, pro mě, pro můj život a pro mé okolí znamená.
Toto blahoslavenství, které nám zaznívá na začátku horského kázání je křestní katechezí, která nás osvobozuje od strachu, bolestí, zla a smrti. Ukřižovaný a vzkříšený Ježíš naplňuje obě části každého blahoslavenství. On zná všechny naše lidské bolesti, o kterých je každá první část verše, ale také odpovědi Boha Otce každému z nás ve druhé části. Ano, blahoslavenství nám vypovídá o tom, kdo je Ježíš, ale také kdo jsou ti, co ho následují. Tento text je zahalen tajemstvím a není jednoduchý na pochopení. Ale Boží Slovo je stále živé a to i pro dnešní dobu a zjevuje se v našich životech.
Byl jsem nedávno přítomen příběhu nastávající maminky, která si vyslechla z úst lékařů nelítostný ortel. Ta šokující zpráva zněla, že dítě, která čeká, se nevyvíjí dobře. Lékaři ji důrazně doporučili, aby podstoupila interrupci, neboť dítě má známky vážného poškození a nemá podle nich po porodu žádnou naději na přežití. Tedy pokud se ho dožije. A je také třeba jednat bez odkladu. Může být nějaká zpráva pro nastávající rodiče více zdrcující?
Uvědomil jsem si, že nevím, jak bych se v této situaci zachoval já, kdybych byl na místě oněch rodičů. A to i přesto, že dnes už vím, jak se rozhodla ona žena se svým manželem. Ta žena se rozhodla dítě donosit. I přes všechnu tu nekonečnou bolest, která ji patrně čeká, pokud se naplní prognóza lékařů. Ale ta maminka pocítila, že Bůh k ní promluvil skrze úryvek z listu apoštola Petra a dal jí Svou útěchu, k tomu nelehkému úkolu. Stejně jako Ježíš ve svém horském kázání, tak i oni radikálně převracejí hodnoty a principy tohoto světa. Maminka se svou ještě nenarozenou dcerou Terezičkou a manželem ukazují Ježíšovo Blahoslavenství na svém životě.
- Jsou chudí duchem, neboť odmítli doporučení lékařů a udělali to, co je iracionální, co nedává pohledem tohoto světa smysl. Jsou vedeni Boží logikou, protože smyslem chudoby v duchu je pokora, která je první charakteristikou lásky. Lásky k jejich ještě nenarozené dceři Terezce. Lásky, které je plné Nebeské království, kterou dostáváme jako útěchu.
- Pláčou, protože pláč je projevem nezadržitelné vnitřní lidské bolesti a utrpení. Ale utrpení tohoto času se nedá srovnat s budoucí Slávou, která nás čeká, která nám bude zjevena, kterou budeme potěšeni.
- Jsou tiší, protože kdo miluje je tichý. Nekřičí, v tichosti přijímají svůj kříž. Oni nemyslí na sebe, ale na Terezku, se kterou se jednou potkají v Zaslíbené zemi.
- Jsou lační a žízní po spravedlnosti, aby se jim všem třem jí dostalo v plné míře z rukou Boha Otce. Aby byli jeho Láskou nasycení v plnosti již zde na zemi..
- Jsou milosrdnými, aby mohli sdílet osud Terezky se svým osudem. Aby i oni jednou našli u Boha to, co sami nezištně dali.
- Mají čisté srdce, které je v jejich bolesti, už teď uschopňuje uvidět Boha, skrze kterého vidí i svou Terezku.
- Mají pokoj v duši, protože až budou stát jednou tváří v tvář svému Vykupiteli, tak mají naději, že budou za své rozhodnutí uznáni za Boží syny.
- A jsou také připraveni nést nepochopení a odsudky tohoto světa. Za to, že mu nastavili zrcadlo Boží Pravdy, kterou je kříž. Kříž jako znamení nebeského království, kam dojdou ti, kteří pohrdli lidskou spravedlností a přijali Boží spravedlnost za svou.
Proto přeji Vám i sobě, ať máme ve svém trápení stejnou důvěru v Boha jako ona maminka. A stejně tak jako na ni, ať na nás působí skrze Ježíše Krista milost a pokoj Boha našeho Otce, Otce milosrdenství a Boha veškeré útěchy. Abychom okusili a uviděli jak je Hospodin dobrý. Amen.