V dnešní liturgických čteních nám církev již podruhé v liturgickém mezidobí roku předkládá známý úryvek z Matoušova evangelia. Je to soubor tezí a antitezí, tedy dvou protikladných tvrzení, kterými nastavuje Boží Syn světu zrcadlo Pravdy. Zrcadlo, ve kterém je možné uvidět sebe, svůj život, své chování a přímo ho konfrontovat se životem a konáním Ježíše. V únoru o 7. neděli v mezidobí bylo toto evangelium spojeno se svatostí neboť z textů prvního i druhého čtení nám tehdy zaznívalo: „Buďte svatí, poněvadž já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý“. nebo “Bratři! Nevíte, že jste Božím chrámem!”. Ale dnešní první čtení se nám snaží ukázat, co je onou podstatou a základem svatosti. Tím je přijetí Boží milosti a její působení v nás. A každý, kdo přijme tento nezasloužený dar od Boha se stává Jeho služebníkem. Celým svým pozemským životem, svým konáním, se musí snažit, aby s pomocí Boží tento dar nepromarnil. Dokázat Bohu alespoň částečně splatit to co jsme zadarmo a nezaslouženě dostali. Dar, kterým není nic menšího než Boží milosrdenství, kterým je spása každého z nás.
Někdo by se mohl zeptat: “Čím Bohu nejlépe dento dar tedy splatit?” Jistě Vás napadne spousta myšlenek, ale jedinou adekvátní odpovědí musí být Láska. Naše láska k Bohu a k našim bližním. Taková forma Láska, která je právě vyjádřena v Ježíšových antitezích dnešního evangelia. Ten, kdo nezaslouženě dostal a svobodně přijal Boží milost nejen že nesmí šířit zlo, ale musí být schopen unést zlo druhých na sobě, musí umět vzdát se všeho pro druhé a to i toho, na co má právo a místo být ochoten přijmout i povinnosti, které mu nepřísluší, nebýt sobec a nést bolesti světa společně s ostatními.
Protože, kdo to dokáže, tak potom je stejně jako Ježíš schopen svým životem rozbít falešný obraz dnešního světa a ukázat, že Boží láska, se kterou nás Ježíš posílá jako své služebníky, opravdu reálně existuje. To je ta jediná správná odpověď na Boží milost, dar spásy pro každého z nás. Amen.