V dnešní liturgii slyšíme dva texty, které spolu na první pohled příliš nesouvisí. Ale pokud se na ně zaměříme pozorněji, uvidíme mezi nimi hluboké propojení. První čtení i evangelium nám ukazují, jak kolikrát člověk ve svém falešném pocitu bohorovnosti, nejradějí hledá příčiny svých problémů spíše všude jinde, jen ne v sobě a jak velice lehce dokážeme z této pozici soudit druhé místo sebe.
Myslím sestry a bratři, že pro nás lidi je toto chování velmi charakteristické a každý z nás by asi ve svém svědomí našel něco, na co není v této souvislosti tak docela pyšný.
A tak dnešní úryvek evangelia bychom mohli docela trefně ještě doplnit o úryvek z Markova evangelia, kde Ježíš říká, že “člověka neposkvrňuje to, co do něj vchází, ale to, co z něj vychází. Z nitra, z našeho lidského srdce, totiž vycházejí zlé myšlenky, smilstva, krádeže, vraždy, cizoložství, lakomství, zlomyslnosti, lest, bezuzdnost, závist, urážky, pýcha, pošetilost.” Všechny tyto dva tisíce let staré lidské nectnosti, bychom jistě dokázali identifikovat i v dnešním světě, se stejně destruktivními účinky pro člověka. Ale naši lidskost dokáže zničit ještě něco velmi nebezpečnější. A tím jsou naše soudy o druhých.
Jak často se nám totiž stává, že dříve než poznáme člověka, už jsme nad ním vynesli rozsudek. Jen na základě nějakých povrchních znalostí, bez toho, aniž bychom znali jeho příběh, jeho zápasy, jeho bolesti nebo okolnosti, ve kterých žije.
Právě proto Ježíš klade důraz na slova, která jsme dnes slyšeli: „Nesuďte, abyste nebyli souzeni.“ Neříká tím, že nemáme rozlišovat mezi dobrem a zlem. Nevyzývá nás k lhostejnosti vůči hříchu. Chce však, abychom si uvědomili, že nikdo z nás nemá právo stavět se na místo Boha. Lidské poznání je totiž vždy omezené. Vidíme jen část skutečnosti. Posuzujeme druhé podle toho, co je vidět navenek. Bůh však vidí celé lidské srdce. Vidí minulost i budoucnost, vidí motivy, které zůstávají skryté lidským očím. Jen On může soudit spravedlivě, protože jen On zná celou pravdu o člověku.
Ale Ježíš jde ještě dál. Ukazuje nám, že způsob, jakým se díváme na druhé, často vypovídá více o nás samotných než o těch, které posuzujeme. Kolikrát hledáme na druhých jen to, čím je naplněno naše vlastní srdce. Pokud v nás převládá hněv, zklamání nebo hořkost, budeme je snadno nacházet i u druhých. Jestliže však dovolíme Bohu, aby naše srdce naplnil svou láskou, pokojem a milosrdenstvím, budeme schopni objevit dobro i tam, kde ho ostatní nevidí. V každém člověku se totiž odehrává zápas mezi dobrem a zlem. Nikdo z nás není pouze souhrnem svých selhání a nikdo z nás si nemůže nárokovat vlastní dokonalost.
Proto Ježíš používá tak výrazný obraz trámu a třísky. Neříká, že tříska v oku našeho bratra neexistuje. Upozorňuje však, že člověk, který nevidí vlastní trám v oku, tak není schopen pomoci druhému. Teprve ten, kdo si uvědomil vlastní slabost a nedokonalost, dokáže druhého vést s pokorou, trpělivostí a láskou a pomoci ho zbavit se právě té třísky.
Představme si soud v Ježíšově podobenství jako síto, kterým se prosívá, neboli odděluje dobro a zlo. Zde si ale musíme uvědomit, jak velký je rozdíl mezi významem lidský a Boží soud. Lidský soud má tendenci nechat tímto sítem propadnout vše, co je dobré a tak na sítu zůstanou jen ty zdánlivě zlé skutky, jako předmět odsouzení. Ale Bůh jedná naprosto opačně. Na svém sítu Boží spravedlnosti nechává spíše propadnout zlo, které není pro Jeho spásu tak podstatné. On ví, že naše lidská přirozenost je náchylná k hříchu. On ví že i svatý hřeší 7x za den. A přesto všechno toto, se Bůh spíše zaměřuje na dobro, které v nás je a na dobro, které můžeme vykonat. Skrze Kristovu oběť na kříži jsme byli vykoupeni ze svých hříchů a on trpělivě čeká na naše pokání, abychom se tak stali nástrojem Jeho milosrdenství a Lásky v tomto světě.
A to je poselství dnešního evangelia. Pokusit se přinášet do tohoto světa vůni nebeského království a vyvarovat se unáhlených soudů. Ano, sice kolikrát můžeme vyslovit i pravdivý soud, ale k čemu to, když skrze něj vstupuje do světa zlo. Snažme se proto napodobovat Boha a učme se dívat na druhé Jeho milosrdným pohledem a s láskou rozlišujme dobro a zlo. Místo odsouzení nabídněme pomoc, místo pohrdání soucit a místo tvrdosti bratrské napomenutí, které neničí vztahy. Jednou totiž staneme před Kristem i my a On bude znát nejen naše skutky, ale i všechny úmysly našeho srdce a také naše zápasy, bolesti i touhu po dobru, kterou často nikdo jiný neviděl. A i my budeme prosit o jeho milosrdenství, aby nás neviděl očima soudce, ale očima Spasitele, který přišel hledat a zachránit, co bylo ztraceno. Prosme i mi teď sami za sebe, abychom dokázali mít stejný pohled. Amen.