Znamení kříže.
V dnešní krátké adoraci se pokusme rozjímat o tajemnstvích posledních okamžiků Ježíšova života na svobodě v Getsemanech, než byl odvlečen k veleknězi Kaifášovi, tak jak je zachytil Matouš v 26 kapitole svého evangelia,.
(sloka písně)
1. Mt 26,36 Tu s nimi Ježíš přišel na místo zvané Getsemane a řekl učedníkům: „Počkejte zatím zde, já půjdu dál, abych se modlil.“
Modlitba jako spojnice s naším Nebeským Otcem. Je noc a Ježíš přichází tam, kde zanedlouho bude vystaven té poslední a nejtěžší zkoušce. Ale před tím, než k tomu dojde, se spojuje se svým Otcem právě v modlitbě. A ukazuje, jak máme i my jednat. Modlitba je náš důvěrný rozhovor s Bohem. Na Ježíši vidíme, proč je důležité pro každého z nás, přicházet se svou modlitbou za svým Nebeským Otcem. Hlavně ve chvílích, kdy netušíme a nevíme jak dál a máme strach z toho, co nás čeká a chvějeme se, jestli dokážeme unést to, co je kolikrát lidskými silami neunesitelné.
Nebeský Otče, s pokorou a úzkostí zde klečíme a modlíme se, stejně jako Tvůj Syn v Getsemanech. Prosíme, dej nám dar modlitby, ve které se dokážeme spojit s Tebou. Ať díky a prosby nás přivedou k poznání, že u Tebe najdeme vždy plné přijetí a pochopení. Obracíme se k Tobě s důvěrou a láskou, protože víme, že Ty vždy odpovíš na naše prosby. O to prosíme skrze Krista našeho Pána. Amen
V tiché chvíli ať každý z nás vejde do své Getsemanské zahrady ve svém srdci. Tam, kde společně s Ježíšem poklekáme a modlíme se, aby jsme dokázali lépe pochopit, jak nás Bůh nekonečně miluje.
(sloka písně)
2. Mt 26, 42 Odešel podruhé a modlil se: „Otče můj, není-li možné, aby mne ten kalich minul, a musím-li jej pít, staň se tvá vůle.“.
Jak často každý z nás prosí Boha, aby od nás odejmul kalich, který máme připraven. V tváří tvář bolesti a utrpení děláme vše pro to, abychom ho nemuseli pít, místo toho, abychom řekli odvážně “Otče, není li možné to, co chci já, staň se vůle Tvá.” Odvaha rozhodnout se pro Boha a jeho vůli, nám otevírá cestu do jeho láskyplné náruče. Ať už nás čeká cokoliv, tak máme jistotu, že On nás neopustí, že nás obejme a přivine k sobě, tak jako matka těší své dítě v náruči a stírá každou slzu z tváří.
Prosíme Tě Otče, ať Tvá milost předchází naše konání, aby vše začínalo ve Tvém jménu, bylo Tebou požehnáno, podle Tvé vůle završeno a korunováno úspěchem. Dej nám sílu Tě vždy prosit o odpovědi na naše otázky, které si klademe, abychom dokázali obstát v pozemském životě a abychom byli připraveni na setkání s Tebou. O to Tě prosíme skrze Krista našeho Pána. Amen
V tiché chvíli se pokusme spojit s Ježíšem v Getsemanech, který tam svobodně přijímá vůli svého Nebeského Otce. Aby se tato Jeho absolutní odevzdanost stala i naší odevzdaností do rukou Boha, abychom dokázali vyslovit větu : “Staň se vůle Tvá”
(sloka písně)
3. Mt 26, 37 Vzal s sebou Petra a oba syny Zebedeovi; tu na něho padl zármutek a úzkost.
Ježíš stejně jako vzal se sebou Petra, Jakuba a Jana, tak i každému z nás nabízí jako dar svou milost být s Ním. A kdo svobodně odpoví na tuto nezaslouženou nabídku, tak toho vezme k Sobě a ukáže mu tajemství Boží lásky. Lásky, tak odlišné od lásky, jak ji chápe dnešní svět. Proto je tak kolikrát těžké přijmout, to co nám Bůh nabízí. Ale je to naše svobodné rozhodnutí, protože člověk byl stvořen k obrazu Božímu a svoboda je Boží atribut. A pokaždé, když Boha odmítáme, tak na Ježíše padá zármutek a úzkost. Ne o Sebe, ale o nás. On ví kam nás láska k tomuto světu vede. To není cesta k životu věčnému, ale cesta ke smrti.
Prosíme Tě Bože, dej nám více odvahy se rozhodnout opustit lásku tohoto světa a nechat si Tebe vstoupit do našeho srdce. Kéž bychom Ti více důvěřovali a nechali se vést Duchem Svatým ve všech životních situacích. Vždyť Ty víš, co je pro nás to nejlepší. Život s Tebou je přece velké dobrodružství Tvé lásky, když ji přijmeme jako velkorysou nabídku. O to Tě prosíme skrze Krista našeho Pána. Amen
V tiché chvíli přemýšlejme co pro nás znamená, že nás Ježíš vezme se sebou. Nahlédněme do svého srdce, jestli náš život, jednání a skutky jsou pro něho zdrojem zármutku a úzkosti nebo radosti, že jsme v Něm našli život nový, život pro Boha a své bližní.
(sloka písně)
4. Mt. 26, 56 Toto všechno se však stalo, aby se splnilo, co napsali proroci.“ A tu ho všichni učedníci opustili a utekli.
Tímto veršem končí popis událostí, které se odehrály v Getsemanské zahradě v údolí potoka Cedron. Ježíš zůstává sám, opuštěn ode všech. Mohlo by se zdát, že to byla výjimečná situace, kdy šlo o život, kdy učedníci ještě neměli plné poznání toho, kým Ježíš doopravdy je. Jenže i dnes, po dvou tisíci letech a s plným poznáním, může mít Ježíš stejný pocit, že ho všichni opustili a utekli. Dnes ani ne tak z bezprostředního strachu o svůj život, ale spíše z důvodu, že ho nepotřebujeme, že je nám lhostejný, že si myslíme, že náš život si lépe zabezpečíme sami. Jako bychom se stále neprobudili z toho spánku, kterým usnuli učedníci v Getsemanech. Máme strach bdít z Ježíšem, proto usínáme spánkem tohoto světa, ve kterém utíkáme od kříže, který stejně jako neminul Jeho, tak nemine ani nás.
Prosíme tě Bože, dej nám sílu a odvahu, abychom nepodléhali spánku tohoto světa. Prozařuj naše životy svou láskou až do krajnosti, vyjádřenou Tvým Synem na kříži. Ať je posilou pro naše bdění s Ním a pro život s Tebou a s bližními. O to Tě prosíme skrze Krista našeho Pána. Amen
V tiché chvíli na závěr adorace darujme našemu Vykupiteli to, co mu v Getsemanech od učedníků nejvíce chybělo. Darujme mu Lásku, vděčnost a věrnost tak, že to vše skrze Něho darujeme těm, kteří cítí nesnesitelnou těžkost svého lidského bytí. A tak alespoň nepatrně vyrovnejme ten nekonečný dluh, který každý z nás má u svého Stvořitele.
OK
hoj