Dnešní úryvek evangelia patří mezi ty z nejznámějších a to i mezi lidmi, kteří nemají s vírou nebo církví nic společného. Je ale s podivem, že většina těch nejstarších církevních rukopisných svědků Nového zákona ho nezná. Objevuje se až v pozdější řecké tradici, ve Vulgátě a je také často komentován u latinských otců jako byli Augustin, Ambrož a Jeroným A tak, když Tridentský koncil potvrdil kánon celé Vulgáty, tak církev potvrdila i platnost tohoto textu. Je tedy tento text pouze dočasně ztracená perla nebo to, co v něm zaznívá, bylo pro prvotní církev tvrdou řečí? Řečí, že kolikrát máme raději mlčet než se se bohorovně stavět do role soudce tohoto světa.
Máme před sebou květnou neděli a postní doba se pomalu blíží ke konci. Ale i to, co zaznělo v dnešním evangeliu, může být stále inspirací pro naši přípravu na velikonoce. Postní doba se vyznačuje apelem na změnu našeho smýšlení, na naše obrácení se směrem k Bohu. A jak tedy v tomto kontextu pochopit to, co jsme dnes slyšeli? Jsme schopni tam naleznout nějakou inspiraci pro změnu našeho života nebo naleznou to, kým bychom měli před Bohem být a co od nás On očekává?
Dosah dnešních čtení jsem si uvědomil právě koncem minulého týdne, kdy padl definitivní rozsudek nad otcem Karlem Hořákem, který byl pravomocně odsouzen za “údajný sexuální útok” na nezletilou. To slovo “udajné” píšu a vyslovuji záměrně v uvozovkách, protože nevěřím důkazům, kterým uvěřil onen soudce. Jsem detailně obeznámen s celým případem, byl jsem účasten i na několika soudních přelíčení, které si nezadaly s atmosférou kaceřování katolické církve za dob komunismu. Ale rozumím tomu, že dnes je společenská poptávka ukázat tvrdou ruku směrem k církvi a ukázat, že my jako církev “kážem vodu, ale pijeme víno”. Ale je nutné přiznat, že kolikrát v minulosti právě církev svým chováním nahnala a i dnes nahání vodu na mlýn soudu sekulárního světa. A ten tentokrát semlel podle mě zcela neoprávněně a nešťastně otce Karla. Aby nebylo pochyb, jsem pro co nejtvrdší potrestání jakéhokoliv násilí na bezbranných obětech. Ale tento případ nemá jen jednu oběť. Tou druhou obětí je otec Karel. Tuším, kdo za tím stojí, kdo zničil těmto dvěma lidem život, ale světský soud rozhodl tak, jak rozhodl. A nám nezbývá než to vzít na vědomí a smířit se s tím. S čím se ale nelze smířit, jsou reakce lidí a to i křesťanů, kteří o případu netuší zhola nic, ale to jim nebrání, aby se na základě bombastickkých internetových titulků stali novodobými inkvizitory, kteří své slova používají ke kamenování. A z oficiální reakce církve je mi smutno na duši.
Dnešní Boží slovo nám tak staví před oči dva velmi podobné obrazy. V prvním čtení stojí před soudem Zuzana, nevinná žena, kterou chtějí zničit zkažení soudci. V evangeliu stojí před davem žena přistižená při hříchu. V obou případech je tu žena, člověk, postavený doprostřed, vystavený nenávistným pohledům druhých, odsouzený lidským soudem. To je pro mne právě ten silný moment těchto dní. Kdy vidíme, jak si lidé velmi rychle vytvářejí rozsudky. Velmi rychle zařazují, označují, odsuzují. Stačí obvinění, stačí veřejná ostuda, stačí, aby se někdo ocitl „uprostřed“, a už se na něj sype vina, pohrdání a tvrdosti aniž by vůbec tušil, kde je pravda nebo alespoň se ji pokoušeli hledat.
A tak mi v pátek, den po soudu, přistál odkaz na facebookový profil křesťanského aktivisty, exorcisty, kterému vévodila věta: “Děcka hlásím zásek! Intervenoval jsem a…pan ministr spravedlnosti to hned poslal k prověřeni na odbor dohledu 🥳🥳🥳” aby byla podmínka změněna na trest vězení. A následně se tam objevil návrh trestního dekretu, se kterým onen křesťan údajně jel za otcem acibiskupem, aby ho podepsal a tím vykonal i duchovní popravu otce Karla.
To že světský soud soudí a vynáší rozsudky na základě důkladného seznámení se s celým případem je normální stav. I když nemusíme souhlasit s tím, které důkazy uznal jako relevantní a které hodil pod stůl. Taková je realita tohoto světa. Co je ale pro mě nepochopitelné, je to vynášení soudů lidmi, kteří vůbec nic netuší o celém případu a soudí podle laciných titulků z internetu. A je to o to smutnější, že lidé kteří se identifikují jako křesťanští aktivisté jsou něčeho takového schopni. Pokládám si otázku kdo je jejich bůh? Je to ten samý Bůh, který říká “Nesuďte, abyste nebyli souzeni”? Ten milosrdný Bůh Otec, kterému v katolické církvi sloužím i já ?
A tak nejen dnešní liturgie, ale i tato událost nám ukazují zásadní věc: “člověk soudí podle zdání, ale jen Bůh vidí do srdce. “ A tam, kde jako lidé nejrychleji saháme po kameni, bychom měli mít před očima Ježíše a jednat jinak. Nepodléhat pocitu hrát si na Boha, jako onen aktivista a ostatní soudci z lidu. Spíše s pohledem na dnešní evangelium být pokornými a dokázat mít odvahu uvědomovat si i své hříchy, které nám mlčky Kristus prstem píše do prachu země. Aby nám svým mlčením dal čas si je z prachu země přečíst a uvědomit si je. Abychom následně i my dokázali mlčet ve chvílích, kdy nás naše lidská pýcha nutí vyřknout soudy, které nám nepřísluší. A i to může být naší další inspirací a to nejenom v době půstu. Amen.