Liturgické čtení sv. Justina mučedníka
Liturgické čtení pondělí 9.týdne v mezidobí
Dnes na pondělí 9. týdne v mezidobí nám připadá památka sv. Justina mučedníka. Kdo tedy byl tento filozof který se narodil v Samaří na začátku 2. století? Proč slavíme v liturgii jeho památku a jaký odkaz nám zanechalo jeho mučednictví? Pokusme se naleznout odpovědi nejenom v jeho životě filosofa-křesťana, ale i v dnešních liturgických čteních.
Pro každého poctivého filosofa, kterým byl i Justin, je základním úkolem hledat pravdu o skutečnosti pomocí rozumu. Filozof si klade otázky: Co je pravda? Co je dobro? Co je člověk? Jaký je smysl života? Existuje Bůh? nebo Jak máme správně jednat? Tyto všechny otázky jsou otázkami existenciálními, které si lidé kladou, když opravdu přemýšlejí o smyslu svého bytí. Ale důležité je, že skutečný filozof nehájí předem dané názory, ale poctivě hledá pravdu, i kdyby ho měla dovést jinam, než původně očekával.
I dnešní moderní doba rádoby předstírá, že je také dobou hledání pravdy. Díky technologiím, díky internetu nebo AI, máme ty nejlepší možnosti, jak nacházet odpovědi téměř na vše. Ale dnešní člověk nechce hledat pravdu. Chce, aby to co si myslí a hlavně to, co je pro něho pohodlné, tak aby se to stalo pravdou, nejlépe absolutní. Vždyť vždy se najde někdo, kdo mu dá lajk (souhlas) na facebooku. A tak se rozum stává v procesu hledání pravdy zbytečným. Myslím, že Svatý Justin by to nedokázal pochopit. Celý život byl filozofem a právě poctivé používání rozumu v hledání pravdy ho přivedlo ke Kristu. Neuvěřil proto, že přestal přemýšlet, ale proto, že šel v hledání pravdy až do důsledků. Křesťanství totiž není odmítnutím rozumu, ale jeho naplněním v Kristu, který je věčné Boží Logos (Slovo), tedy Rozum a Smysl všeho stvoření. A tak se vydává na cestu obhajoby křesťanství. Ale toto hledání vyvolávalo neklid v tehdejší společnosti, která odmítá přijmout Pravdu, kterou je vtělení Boha v osobě Ježíš Krista. Jak vidíme, tak to nejenom platilo v době Ježíš Krista, v době sv. Justína, ale i dnes je to stále aktuální. I když dnes v našich končinách otázky víry v Boha nejsou ve středu pozornosti společnosti, o to více vyvolávají neklid a zmatení pojmů, ty které přímo s působením Boha v tom světě souvisejí. A tak relativizace pojmů jako je dobro, zlo, muž, žena, láska, manželství, ekologie, agresor, obránce, povinnosti, práva, lidská důstojnost, dospělý, dítě a jistě každý z nás by doplnil mnoho dalších postřehů, nepřináší nic jiného, než rozdělení a neklid.
Pro pochopení tohoto neklidu, je důležité i dnešní evangelium. Marek zachycuje Ježíše jak vede ostrou polemiku s tehdejší izraelskou elitou. Jak jsme mohli slyšet, byla to velmi tvrdá řeč, kterou nedokázali unést ti, ke kterým mířila. Stejnou Pravdu hájil před mocnými své doby i sv. Justin a nakonec za ni položit i svůj život. A dnes můžeme vidět naprosto stejné nesmiřitelné postoje “vinařů dnešní doby”, jak rozdělují to, co by mělo být v jednotě. Ale tak skrze rozdělení, vstupuje do světa zlo, které se snaží narušovat vztah člověka s Bohem, člověka k člověku, člověka k sobě samému i jeho vztah ke stvořenému světu. Totiž tam, kde Bůh sjednocuje, přináší smíření a buduje společenství, tam zlo skrze rozdělení zasévá nedůvěru, pýchu, nenávist a sobectví. A Boží Syn se ve svém podobenství postavil těm, kteří se snaží tuto jednotu narušovat.
Stejně jako v Izraeli nebo Římě, tak i dnes vůdcové maskují svou touhu po moci pokryteckým chováním. Nechtějí být vinaři na vinici Boží, být služebníkem všech. Oni chtějí být pány toho, co Bůh stvořil. Tito lidé nepřijímají Pravdu, která přišla do světa skrze Nazaretského muže. Nechápou, že každá stavba lidského života, která není postavena na úhelném kameni Boží lásky, vede k neodvratnému pádu. Ale dnešní evangelium je nejenom nadějí Izraelského národa, ale nadějí i pro dnešní dobu. Bůh Stvořitel, majitel vinice, skrze svého Syna a Dědice, odpovídá na naši nevěrnost věrností, na naši zlobu rostoucí dobrotou, na naši pýchu pokorou a na naši nelásku láskou až do krajnosti. Ano, je to podivuhodné v našich očích, protože lidská přirozenost zasažena Adamovým hříchem, tohoto bez Boží milosti není schopna.
A tak stejně jako tenkrát, tak i dnes, stojíme před stejnou volbou jako lidé v Ježíšově podobenství o vinařích. Budeme chtít být pány svého života a odmítat Dědice, kterého Bůh poslal na svou vinice? Nebo přijmeme Krista jako úhelný kámen, na němž budeme stavět svůj život? Protože jedině Kristus je tou pravou cestu, po které můžeme beze strachu jít. Pak dokážeme nejenom přinášet pokoj do tohoto světa, ale obdržíme i odvahu se důrazně postavit zlu. Svatý Justin nám svým životem dosvědčuje, že jen tato cesta vede k opravdové svobodě, pokoji a naději, která nepomíjí. To vědomí může být dobrým námětem pro rozjímání nejenom na každý den tohoto týdne. Amen