Věta: “To, že jste zde na tomto místě, to není náhoda” bylo první, co jsem zaznamenal, když jsem poprvé přijel na duchovní pobyt k trapistickým mnichům do Nového Dvoru. A pokaždé, když se tam vracím, tak tato skutečnost ve mě silně rezonuje. Ano, v životě křesťana by nemělo být vnímáno nic, že se to stalo náhodou. A právě proto i v dnešním čtení ze Skutků apoštolů zaznívá silně toto poselství. A tak jsme schopni v našem konání cítit nějaký vyšší smysl a význam, který je nám jakoby ukrytý?
Právě v dnešním prvním čtení můžeme slyšet jak se v prvotní církvi naplňuje Boží plán. Petr i Jan sice již uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, ale teprve teď po svém prvním svědectví o vzkříšeném Kristu před židovskou elitou, dostávají plné poznání pravdy. Stejně tak každý, kdo přijme křest, dostává od Boha dar Jeho Ducha, který je spojnicí s naším Nebeským Otcem. Život přestává být náhodnou souhrou okolností. Vše co se v něm děje, by nás mělo nasměrovat k tomu, k čemu jsme byli stvořeni. K cíli každého člověka a to věčnému spočinutí v Bohu. Ale i tak přes tento dar, není člověku dáno úplné poznání toho, po jaké cestě půjdeme. Bohu díky za to, že neznáme jaký životní úděl nás čeká. Často nejsme v přítomném okamžiku, připraveni na tuto skutečnost. Bůh ve svém plánu spásy si připravuje pro Sebe každého, kdo prosí o Jeho milost. Ježíš nám říká: “Vítr vane, kam chce; slyšíš, jak hučí, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“ To, co nám toto vanutí Ducha svatého přináší, by mělo stejně jako u Petra a Jana vést k radostné odvaze jít po této neznámé cestě, i když v tom závanu odvahy a radosti cítíme vůni kříže. Ta cesta nebývá opravdu snadná. Vzpomeňme si na Petra jak ze strachu o sebe zapřel Pána, jak se ovce rozprchli, když začali bít pastýře. Nebo jak po smrti Ježíše se všichni bázlivě ukrývali za zavřenými dveřmi, také ve strachu o sebe, o své životy. Pokud člověk ve své svobodě, která nám byla Bohem dána, necítí vanutí Ducha svatého, ale cítí pouze dech svého těla, nemůže vstoupit do Božího království. Protože každé naše konání, které se rodí z těla, ač je nám jakkoliv lidským pohledem pochopitelné, je stejně smrtelné, jako naše tělo. Proto je potřeba se každý den, který nám byl dán zde na zemi, znovu a znovu se rodit k novému životu. Pouze z Ducha se rodí život věčný, život pro Boha a naše bližní. A nezáleží na tom, co bylo včera, je důležité co bude dnes. A když vítr naší tělesnosti jako by přehlušil vnímání Božího ducha, tak Bůh, který zná naše slabosti, touhy a vášně, přidá na intenzitě a z Vánku se stane Boží Vichr Ducha svatého. Mnohdy bolestný, který ale nakonec přináší do srdcí odvahu přijmout kříž a s radostí se vydat na cestu za Ježíšem. Na cestu, která není náhodou, na cestu, která je pro každého připravena v režii Boží lásky. Amen