Znamení kříže.
V dnešní krátké adoraci se pokusme rozjímat o tajemnstvích posledních okamžiků Ježíšova života na svobodě v Getsemanech, než byl odvlečen k veleknězi Kaifášovi, které nám zachytil evangelista Matouš v 26 kapitole svého evangelia.
1. Mt 26,36 Tu s nimi Ježíš přišel na místo zvané Getsemane a řekl učedníkům: „Počkejte zatím zde, já půjdu dál, abych se modlil.“
Modlitba jako spojnice s naším Nebeským Otcem. Je noc a Ježíš přichází tam, kde za nedlouho bude vystaven té poslední a nejtěžší zkoušce. Ale před tím, než k tomu dojde, se spojuje se svým Otcem právě v modlitbě. A ukazuje, jak máme i my jednat. Modlitba je náš důvěrný rozhovor s Bohem. Na Ježíši vidíme, proč je důležité pro každého z nás přicházet se svou modlitbou za svým Nebeským Otcem. Hlavně ve chvílích, kdy netušíme a nevíme jak dál a máme strach z toho, co nás čeká a chvějeme se jestli dokážeme unést to, co je před námi.
Pane Ježíši, s pokorou a úzkostí stejně jako Ty v Getsemanech, zde klečíme a modlíme se. Prosíme, dej nám dar modlitby, ve které se dokážeme spojit s Tvým Otcem. Ať prosby a díky nás přivedou k poznání, že u Tebe najdeme vždy plné přijetí a pochopení. Obracíme se k Tobě s důvěrou a láskou, protože víme, že Ty vždy odpovíš na naše prosby. O to tě prosíme skrze Krista našeho Pána. Amen
V tiché chvíli ať každý z nás vejde do své Getsemanské zahrady ve svém srdci, tam, kam každý z nás chodí sám. Tam, kde společně s Ježíšem poklekáme a modlíme se, aby jsme dokázali lépe pochopit Boží lásku ke každému člověku.
2. Mt 26, 42 Odešel podruhé a modlil se: „Otče můj, není-li možné, aby mne ten kalich minul, a musím-li jej pít, staň se tvá vůle.“.
Jak často každý z nás prosí Boha, aby od nás odejmul kalich, který máme připravený. V tváří tvář bolesti a utrpení děláme vše pro to, abychom ho nemuseli pít, místo toho, abychom řekli odvážně “Otče, není li možné to, co chci já , staň se vůle Tvá.” Rozhodnutí pro Boha a jeho vůli nám otevírá cestu do jeho láskyplné náruče. Ať už nás čeká cokoliv, tak máme jistotu, že On nás neopustí, že nás obejme a přivine k sobě, tak jako matka těší své dítě v náruči. Pak už se nemusíme bát ničeho, neboť on osuší každou slzu na našich tvářích.
Prosíme Tě Pane, ať Tvá milost předchází naše díla, aby každý náš čin začínal ve Tvém jménu, byl Tebou požehnán, podle Tvé vůle završen a korunován úspěchem. Dej nám sílu Tě vždy prosit o odpovědi na naše otázky, které si klademe, abychom dokázali obstát v pozemském životě a abychom byli připraveni na setkání s Tebou. O to Tě prosíme skrze Krista našeho Pána. Amen
V tiché chvíli se pokusme spojit s Ježíšem v Getsemanech, který tam svobodně přijímá vůli svého Nebeského Otce. Aby tato jeho absolutní odevzdanost se stala i naší odevzdaností do rukou Boha, pro snazší vyslovení té věty : “Staň se vůle Tvá”
3. Mt 26, 37 Vzal s sebou Petra a oba syny Zebedeovi; tu na něho padl zármutek a úzkost.
Ježíš stejně jako vzal se sebou Petra, Jakuba a Jana, tak i každému z nás nabízí svou milost jako dar být s Ním. A kdo svobodně odpoví na tuto nezaslouženou nabídku, tak toho vezme k Sobě a ukáže mu tajemství Boží lásky. Lásky tak odlišné od lásky, jak ji chápe dnešní svět. Proto je tak těžké přijmout, to co nám Bůh nabízí. Ale je to naše svobodné rozhodnutí, protože člověk byl stvořen k obrazu Božímu a svoboda je Boží atribut. A pokaždé, když Boha odmítáme, tak na Ježíše padá zármutek a úzkost. Ne o Sebe, ale o nás. On ví, kam nás láska k tomuto světu vede. To není cesta k životu věčnému, ale cesta ke smrti.
Prosíme Tě Pane, dej nám více odvahy se rozhodnout opustit lásku tohoto světa a nechat si vstoupit Tebe do našeho srdce. Kéž bychom Ti více důvěřovali a nechali se vést ve všech životních situacích Duchem Svatým. Vždyť Ty víš, co je pro nás to nejlepší. Život s Tebou může být velké dobrodružství Tvé lásky, když ji přijmeme jako velkorysou nabídku. O to Tě prosíme skrze Krista našeho Pána. Amen
V tiché chvíli přemýšlejme co pro nás znamená, že nás Ježíš vezme se sebou. Nahlédněme do svého srdce, jestli náš život, jednání a skutky jsou pro něho zdrojem zármutku a úzkosti nebo radosti, že jsme našli život nový, život pro Boha a své bližní.
4. Mt. 26, 56 Toto všechno se však stalo, aby se splnilo, co napsali proroci.“ A tu ho všichni učedníci opustili a utekli.
Tímto veršem končí popis událostí, které se odehrály v Getsemanské zahradě v údolí potoka Cedron. Ježíš zůstává sám opuštěn ode všech. Mohlo by se zdát, že to byla výjimečná situace, kdy šlo o život, kdy učedníci ještě neměli plné poznání toho, kým Ježíš doopravdy je. Jenže i dnes po více jak dvou tisíci letech a s plným poznáním, může mít Ježíš ten pocit, že ho všichni opustili a utekli. Dnes ani ne tak z bezprostředního strachu o svůj život, ale spíše z důvodu, že ho nepotřebujeme, že si myslíme, že náš život si lépe zabezpečíme sami. Jako bychom se stále neprobudili z toho spánku, kterým usnuli učedníci v Getsemanech. Máme strach bdít, proto usínáme spánkem tohoto světa, ve kterém utíkáme od Ježíše a od Jeho kříže, který stejně jako neminul Jeho, tak nemine ani nás.
Prosíme tě Pane buď stále s námi, abychom nepodléhali spánku tohoto světa. Prozařuj naše životy svou láskou až do krajnosti, abychom z ní mohli i my čerpat posilu pro naše bdění s Tebou, život pro Tebe a naše bližní. O to Tě prosíme skrze Krista našeho Pána. Amen
V tiché chvíli na závěr adorace darujme našemu Vykupiteli to, co mu v Getsemanech od učedníků nejvíce chybělo. Darujme mu Lásku, vděčnost a věrnost. Pokusme se alespoň nepatrně vyrovnat ten nekonečný dluh, který má každý z nás u svého Stvořitele.