Dnešní úryvek z Janova evangelia je součástí velkého rozhovoru Ježíše s Nikodémem. Nikodém veden touhou hledat pravdu, přichází ke Kristu. Vidí, že skrze Ježíše se dějí věci, které nejsou lidským pohledem pochopitelné a vyvolávají v něm řadu otázek.
V tom jsme si i my, sestry a bratři, podobni onomu farizeovi. Také chceme slyšet od Božího Syna odpovědi na své otázky, kdo vlastně jsme, kam kráčíme a jaký je smysl našeho bytí. Jsme si schopni po setkání s ním si jednoznačně odpovědět?
V minulosti jsem byl několikrát dotazován, proč jsem vlastně křesťan, proč nejsem buddhista, hinduista, muslim nebo člen jakéhokoliv jiného náboženství, kterých je na zemi nepočítaně. Bylo mi argumentováno, že se vlastně mezi sebou ani tak moc neliší a jsou si ve svých základech podobné. Při letmém pohledu by se to dalo i připustit. I sama církev ve svých koncilních dokumentech připouští, že v ostatních náboženstvích mohou být obsažené zjevené Boží pravdy. Tak jak to tedy je?
Odpověď je v tomto případě naprosto jasná. Sv. Augustin tvrdí, že co přivádí k Bohu, je náš nepokoj v srdci s odvěkou touhou člověka spočinout v Něm. To, co je v jiných náboženstvích nemyslitelné, se naplnilo skrze Ježíše Krista ukřižovaného. Prostřednictvím kříže, člověk dostal účast na tom, co je božské. Už se nemusíme jako bájný Prométheus snažit ukrást z Olympu oheň, jenž patřil bohům. Bůh našich praotců Abraháma, Izáka a Jákoba se ve své nekonečné lásce sklonil k člověku. Svou svobodnou vůlí překlenul nepřekonatelný příkop mezi Sebou a člověkem, tu propast vyhloubenou našim praotcem Adamem a tím dal každému účast na Svém věčném bytí. Co nás musí fascinovat, je způsob, jakym to udělal. Apoštol Pavel to vyjádřil slovy: “Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil”.
Tímto jednáním, touto kenozí, byl nad propastí prvotního hříchu vybudován most. Mostem mezi Bohem a člověk se stal Kristus ukřižovaný. Cestou, po níž může sestupovat Boží láska a milosrdenství, k nám ubohým lidem, cestou, kterou můžeme volat vzhuru Abba Otče! Jak pohledem na Mojžíšem vyvýšeného hada byli všichni uzdraveni z hadího uštknutí, tak i my pohledem na oslaveného Krista vyvýšeného na kříži, budeme vzkříšeni k životu věčnému, skrze naše činy v kontrastu s nekonečnou Boží láskou a milosrdenstvím.
Proto radostně vzhlížejme k nebi, kde září vyvýšený kříž našeho Spasitele. Nechoďme ve svém životě s hlavou sklopenou k zemi, kde se plazí hadi s pokušením a s touhou infikovat nás jedem pýchy a nelásky. Buďme si vědomi své ubohosti, slabosti a nedostatečnosti, a držme se kříže našeho Pána, kterým každého z nás přitahuje k nebeskému Otci. Amen