Pondělí po 3. neděli velikonoční

Číst liturgické texty

Dnešní úryvek z Janova evangelia je součástí rozsáhlé 6. kapitoly a následuje po zázraku s rozmnožením pěti chlebů a dvou ryb a nasycením velkého zástupu. Evangelista zachycuje lidskou touhu hledat toho, kdo obdarovává. Ale Ježíš ve svém podobenství ukazuje o co je potřeba usilovat, co je tím opravdovým darem, který máme hledat.

Bůh ve svém stvořitelském konání dává každému člověku tři dary. První je celý vesmír, druhým darem je náš život a třetím je sebedarování sebe samého. Je nám to dáno zadarmo a my lidé nemáme na tom žádný podíl. To co On jedině po nás chce, je přijmout toto všechno jako dar Jeho lásky ke každému člověku. Může se to lidským pohledem zdát docela jednoduché, ale pro nás lidi zasažené adamovým hříchem, je velmi snadné zaměnit prostředek za cíl. Pozemský svět a náš  život jsme dostali k tomu, abychom skrze Boží vtělení dosáhli cíle lidského života a tím je věčná spása. A tak každý, kdo mylně má  tento svět za cíl svého bytí, tak jen usiluje o pomíjející pokrm, který ho dovede k smrti. Ale každý, kdo věří v seberdarování Boha v osobě Ježíše Krista a následuje Ho, tak ten dostává právě pokrm pro život věčný. To nejtěžší je ve svobodě, která je součástí každého Božího daru, se rozhodnout, jak naložit s tím, co od Boha dostáváme.

Můžeme si tedy položit otázku, jak se chováme ke stvoření? K naší planetě, kterou nám dal Bůh do užívání? Podle papeže Františka je povolání střežit Boží dílo podstatnou součástí ctnostného života, a nikoli něčím volitelným, ani nějakým druhotným aspektem křesťanského života.

Také se může každý zamyslet nad tím, jak se chováme ke svému vlastnímu životu, který jsme každý od Boha dostali? Nezaměňujeme si naši svobodu za svévoli, kterou si ho jenom ničíme nebo znesvěcujeme?

A jakým způsobem přijímáme ten nejcennější dar všech darů, tedy  Boží sebe darování se v podobě chleba života, kterým se můžeme sytit u eucharistického stolu? Je tento okamžik pro nás vždy okamžikem, kdy se dotýkáme nebe, kdy se učíme naleznout v Bohu život věčný? A dovolíme živému Kristu v eucharistii, aby přetvořil naše kamenná srdce na srdce z masa, abychom svůj život nežili jenom pro sebe, ale pro Pána a pro ty, které nám on posílá do cesty? Protože štěstí a věčnost života přece závisí na tom, zda evangelijní láska v eucharistii, přináší plody už zde na zemi. Jen tak se skrze působení Krista, stáváme sami chlebem pro naše bližní. A to je přece úžasné. Amen

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *