Jsme na začátku Svatého týdne, který tvoří vrchol církevního roku. Připomínáme si v něm události, ze kterých vyplývá smysl a cíl veškerých lidských dějin a tím je Ježíšovo utrpení, smrt a zmrtvýchvstání. A i v dnešním Božím slově nám zaznívají texty, které nás připravují na proniknutí do tajemství Veliké noci.
Můžeme si tedy dnes, na konci postní doby, položit otázky: Je naše očekávání totožné, s tím co si budeme připomínat? A jak jsou na tom lidé v sekularním světě? Jak vidí smysl a cíl svého pozemského bytí? A tak jsem udělal pokus a zeptal se umělé inteligence na internetu, jak ona odpoví. A dostal jsem nespočet odpovědí, které dokázalo lidstvo během své existence zaznamenat. Ale ani jediná nebyla schopna v plnosti, jednoduše a nezpochybnitelně vyjádřit, co tím smyslem tedy opravdu je, protože všechno lidské konání je ohraničené naší smrtí, která nepřipouští jakýkoliv smysl a cíl našeho bytí.
Proto jediným možným východiskem je upřít naše oči k velikonočním událostem, k prázdnému Ježíšovu hrobu. Tam jsme schopni zaslechnout, stejně jako ony vylekané ženy větu “Proč hledáte živého mezi mrtvými?” a naleznout náš jediný a opravdový smysl svého života, naleznout živého Boha. Ale ne očima rozumu nebo umělé inteligence, ale očima víry, tedy naši výpovědí o tom, co právě náš slepý rozum přesahuje. Tak, jak to dnes zaznívá v prvním čtení. Užasnout nad stvořením, které můžeme sice rozumem poznávat, ale ne pochopit. Žasnout nad zázrakem života, nad tím, že jsme, že můžeme existovat, že je možné si to vše uvědomovat. Že náš pravý domov není zde na zemi, ale u Boha v jeho království. Tam, kam vede pouze jediná cesta a to v následování Ježíše, jak o ní píše prorok Izajáš. Stát se služebníkem Boha a těch, které nám On postavil do cesty. Abychom každému věrně a odvážně ukazovali co znamená “milosrdenství chci, ne oběť”. Protože každý člověk prahne po milosti, potom, aby jeho život nebyl ztracen. To proto jsem byli povoláni, abychom hlásali radostnou zvěst, že je vždy naděje “otevřít oči slepým a vyvést vězně ze žaláře a z věznice ty, kdo bydlí ve tmách.“ Aby byl i jejich život naplněn smyslem, kterým není nic menšího než láska člověka k člověku, která je lidskou odpovědí na Ježíšovo sebeobětování se pro každého z nás. To je ta naděje, kterou můžeme všichni o velikonoční vigilii znovu a znovu od Boha zakoušet. Amen.