Středa po 5. neděli postní

Číst liturgické texty

V dnešním úryvku evangelia nám Jan zachytil slova Božího Syna, který se nám snaží ukázat svobodu jako pravou identitu opravdového křesťana. Ukazuje nám jaký je rozdíl mezi křesťanem, který věří v Boha a křestanem, který věří Bohu. Stejně jako v dnešním evangeliu, tak i v listu apoštola Pavla Galaťanům, je právě Abrahám tím prototypem svobodného křesťana, který absolutně věří Bohu. A skrze tuto jeho důvěru se jeho manželka Sára symbolicky stala matkou všech, kdo získali svobodu v Kristu.

Právě pro dnešní dobu je to co jsme slyšeli v evangeliu velmi aktuální, protože není ve světě více skloňované slovo než slovo svoboda, se kterým je ale bytostně spojena pravda. Neboť Ježíš říká: “Poznáte pravdu, a pravda vás osvobodí.” A tak na člověka této doby ze všech stran útočí to slovo svoboda a každý se jím zaklíná. Myslíme si, že nám dává právo to co konáme a hlásáme, vydávat za absolutní pravdu platnou pro každého. Jistě, každý z Vás zná Pilátovu odpověď Ježíšovi, vydávajícího před svým odsouzením  svědectví o pravdě, a to otázkou: „Co je pravda?“ Pohrdavým způsobem se Mu snaží ukázat, že pravda je éterická substance, kterou si může každý, kdo má moc, namíchat podle sebe. Ano, dnešní svět se snaží ordinovat  lidem ten na první pohled chutný odvar toho, co je náhražkou pravdy. Ale místo toho, aby nás to osvobodilo, tak se stáváme otroky. Jsme otroky své tělesnosti, konzumu, závislostí, sobeckosti, otroky vědy, otroky svých práv bez povinností a v neposlední řadě jsme otroky být si sobě samému bohem. A z pohodlnosti, lenosti a pýchy nechceme rozumět tomu, co pravda ve skutečnosti je.

První koncepci pravdy vyjadřuje Aristoteles v Metafyzice takto: „Pravdivé je říci o něčem, co je, že to je, a o něčem, co není, že to není.“ A sv. Tomáš Akvinský navazuje a rozšiřuje tuto definici pravdy na shodu skutečnosti s poznáním. Kde skutečnost je vždy definovaná Bohem a výroky, které ji popisují. A poznání je procesem, ve kterém člověk pravdu odhaluje. Z toho vyplývá, že člověk má reálně možnost pravdu poznávat, ale nikdy není tím, kdo pravdu stanovuje. Tím jediným nemůže být nikdo jiný než Bůh v osobě Ježíše Krista. 

I když sv. Tomáš připouští možnost poznávat pravdu, tak je nutné si uvědomit, že naše poznání bude vždy omezené. Proto rozumem nejsme schopni poznat ji v její úplnosti. Úplné poznání je součástí naší víry, která je milostí, již dostáváme jako nezasloužený dar od Boha. A tím poznáním pravdy je, že jsme stvořeni k Božímu obrazu, k tomu, abychom mohli být Bohem milovaní a svobodně Ho milovat v odpovědi na Jeho nám nezaslouženy dar. Tímto darem Bůh Otec ve svém Synu zjevil to, čím opravdu je. Láskou. Proto už se nemusíme bát otroctví hříchu, neboť hřích Adamův, věčné zatracení, bylo vykoupeno na Golgotě. Tato svoboda, vycházející z dobrovolného přijetí kříže, znamená radikální proměnu každého z nás. Přestaneme lpět na pravdách toho světa a začneme vidět Ježíše Krista jako jediné zjevení Pravdy, to kým Bůh je a jaký je Jeho záměr pro člověka. Tím záměrem není nic menšího, než naše spása, která je ale spojena s následováním Ježíše. Tak jako on nežít svůj život pro sebe, ale pro druhé. Řídit se pouze přikázáním Lásky, které musí být naplněno v našich činech. Tím se staneme jeho opravdovými učedníky, kteří nevěří v Boha, ale věří Bohu, kteří budou světlem a solí tohoto světa. Ingrediencemi tolik potřebnými pro svět 21. století. Amen

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *