Dnešní úryvek evangelia patří mezi ty z nejznámějších. Je ale s podivem, že většina těch nejstarších rukopisných svědků Nového zákona ho nezná. Až Tridentský koncil definoval jeho kanoničnost a to na základě toho jak latinští Otcové Augustin, Ambrož, Jeroným často text komentovali. Je tedy tento text pouze dočasně ztracená perla nebo to, co v něm zaznívá bylo pro prvotní církev tvrdou řečí?
Když jsem rozjímal nad tímto textem, tak se mi vybavila vzpomínka na kněze, mimořádného zpovědníka, který podle mě svými skutky naplňoval dnešní evangelium, protože přečetl tu větu, kterou psal Ježíš prstem na zemi. On dokázal ve zpovědnici dát rozhřešení i lidem, kteří podle doslovného znění Desatera a podle lidského rozumu rozhřešení nemohli dostat, protože ta Ježíšova věta, kterou přečetl zněla:“Nepřišel jsem soudit, ale zachránit každého”. Zajisté nikdy neschvaloval hřích, ale věřil, že každému je potřeba dát čas, aby si ho dokázal sám před sebou odkrýt v plné nahotě a s pomocí Boží milosti se z něho vymanit. Tušil, že kdyby jim nedal rozhřešení, tak by už možná do zpovědnice nikdy nepřišli a mohli by být pro Boha navěky ztraceni. Jsem hluboce přesvědčen, že stejně jako Ježíšův přístup, tak i přístup tohoto kněze, nakonec odvracel lidi od konání hříchů a že je navracel směrem k Bohu na celý další život. Aby dokázali nést své kříže s pokorou a vědomím, že i jim bylo nezaslouženě odpuštěno a tak musí také bližním odpouštět. Ano, to je to, co po nás Ježíš vyžaduje. Nebýt soudci podle zákona. Snažit se být jako On, který jako pastýř, šetrně nese hříchem zasažené ovečky ve své náruči a přivádí je k prameni živé vody, kterým je Bůh a jeho nekonečná láska ke každému člověku. Proto jsou dnešní slova evangelia slovy pro každého z nás.
Zamysleli jste se někdy nad tím, jak přijímáme ve svém okolí ty, kteří jsou v našem omezeném chápání poznamenáni hříchem? Například náš pohled na rozvedené a znovu sezdané, na ženy, které podstoupily interrupci a na bezpočet dalších provinění proti Bohu? Nestáváme se tváří v tvář těmto lidem nelítostnými soudci? Nebo se snažíme být jako Boží Syn a říkáme jim tu větu: ”Ani já tě neodsuzuji, běž a bojuj se svým hříchem, se svou neradostnou situací, opři se o Ježíše, o mě a všichni společně to dokážeme překonat?” Jsme opravdu našim bližním takovou oporou, jakou byl Ježíš oné cizoložnici, které zachránil život, podobně jako zachraňoval kajícníky ten kněz? Nebo jsme hříchy obtížení pokrytečtí soudci, jako farizeové a učitelé zákona nebo jako ti Starší, kteří chtěli odsoudit Zuzanu? Každý ať si odpoví sám ve svém srdci a dříve než se stane soudcem ať napíše prstem do prachu na zemi to, co Ježíš řekl Šimonovi: “Komu bylo více odpuštěno, ten bude více milovat”. Amen