Pro pochopení významu dnešních liturgických čtení, je nutné znát, do jakého kontextu je zasazeno dnešní evangelium. Je součástí velmi známého textu o začátku Ježíšova veřejného působení, které nám evangelista Lukáš zachytil. Ježíš se vrací do Galileje, do rodného Nazareta a jak měl ve zvyku v sobotu v synagoze předčítal z Písma. Otevřel knihu Izaiáš a čtení zakončil známým veršem: “Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.” To, co následovalo, to nepochopení Židů, tak to právě zaznělo v evangeliu dnes.
Milé sestry a bratři, jistě jste ve svém životě již zažili tu situaci, kdy člověk, kterého důvěrně znáte, se najednou projeví způsobem, který nečekáte. Když skrze člověka, o kterém si myslíte, že je buď nevěřící, nebo že jeho víra zdaleka nedosahuje té naší úrovně, tak skrze něho se uděje něco neuvěřitelného. Bůh se projeví ve své plnosti. Jak šokující to pro nás je, jak obtížné je to přijmout a vyrovnat se s tím ve svém nitru! Chováme se jako elitáři přesvědčeni o své jedinečnosti a vyjímečnosti před Bohem a pyšně si uzurpujeme pro sebe právo rozhodnout, kdo je hoden hlásat Pravdu a kdo ne. Jako ti v synagoze v Nazaretu, kteří vzplanuli hněvem, když pro jejich nevíru jim Ježíš připomněl ono podobenství, které jsme slyšeli v prvním čtení. Jak jsou lidé, kteří vyznávají Boha pouze svými ústy a ne srdcem, hluší a slepí a nevidí, jak Bůh dokáže jednat a ukazovat svou moc a milosrdenství i skrze lidi, kteří se zdají na první pohled Bohu nekonečně vzdáleni. Nebo naopak umíme pokorně přijmout to, že člověk, který nám nesahá lidskými měřítky ani po kotníky, tak může být tím pravým Božím prorokem?
I mě se dostalo tohoto poznání, že dokážu být slepý a hluchý k Boží vůli. Vybavil se mi příběh muže, který dnes už nežije a je skrze svou manželku spojen se zdejší nemocnicí. Ten příběh je o jedné mladé dívce, která onkologicky onemocněla a její vyhlídky na vyléčení nebyly dobré. Ale Bohu se zachtělo udělat zázrak. A jako nástroj použil tohoto marxistu, jak sám sebe onen muž nazýval. Jeho srdce se dotkl Bůh a on dokázal udělat neuvěřitelný skutek milosrdenství, kterým tu dívku zachránil. Potkávám se s ní i s její maminkou občas na mší svaté a vždy se mi tento příběh vybaví. A když ho někdy vyprávím, tak i dnes se lidé, kteří toho muže znali, nevěřícně ptají: ”Tento člověk, že dokázal svým jednáním někoho zachránit?” Mají v očích stejný údiv jako Ti, kteří pohrdavě odmítli uvěřit v Ježíšovo božství slovy: “Vždyť je to přece syn Josefův?”.
Proto sestry a bratři nechovejme se jako žárliví křesťané. Uvědomme si, že Bůh koná zázraky našima očima nepochopitelné a naprosto překvapující. Proto nikdy neposuzujme skutky bližních skrze ty, kteří je konají, ale vždy podle toho jaké ovoce Boží lásky nesou. Ať je nám Nánám ze Sýrie a vdova ze Sarepty znamením nekonečného Božího milosrdenství ke každému člověku bez ohledu na to kým je. Amen.