Dnešní 4. nedělí postní jsme se přehoupli do 2. poloviny půstu a proto jsou liturgické texty plné naděje a radosti, protože nám sdělují, že se člověku přiblížila spása. Ve vstupní antifoně na začátku slavení mše můžeme slyšet slova proroka Izaijáše, která začínají veršem: “Raduj se, Jeruzaléme”, což se do latiny překládá “Laetare Ierusalem” . Proto má dnešní neděle přívlastek Laetare neboli Radostná. Jak každý může vidět, tak ta radost je dnes v liturgii cítit všude. Oltář je vyjímečně ozdoben v době postní květinami a liturgická barva je růžová. To všechno má za úkol naplnit naše srdce radostným očekáváním Velikonoc. Ale jsme toho schopni si do srdce pustit tuto radost? Umíme odložit bolesti a smutek tohoto světa a začít se radovat? Věřím, že se o to všichni pokoušíme a i když během roku přicházejí radosti, tak strasti pozemského bytí dokáží tuto naši snahu účinně narušovat.
A tak právě v dnešním evangeliu nám skrze jeho příběh rezonují tyto naše radosti a bolesti, vyjádřené slovy světlo a tma. Ano, celé Janovo evangelium je prostoupeno zápasem světla a tmy. Ježíš, který je světlem, bojuje s temnotou, která vyjadřuje zlo. Celý tento příběh, je příběhem nás lidí, kteří se rodíme slepí a během svého života stále čekáme na Ježíše, aby blátem svého milosrdenství potřel nejen oči, ale i naše srdce, abychom uviděli Boha a pro zbytek svého života Ním byli oslněni. Aby to světlo radikálně změnilo naše chování, abychom již nedokázali znova oslepnout. A právě o tom je i postní doba, která nás k tomuto vybízí k pokání skrze slova proroka Joela: „Navraťte se ke mně celým srdcem. Roztrhněte svá srdce, a ne své šaty.” Ano, komu Ježíš potřel slepé oči a temnotu srdce blátem ze svých slin a prachu země, který je symbolem naší nicotnosti, tak tomu již nikdy nepřestane škvírou v roztrženém srdci proudit do duše Boží milosrdenství a láska v podobě Světla našeho Spasitele.
Ale to čeho bych se chtěl dneska hlavně dotknout a zamyslet se nad tím, tak je ten na první pohled nevýznamný dialog učedníků a Ježíše na začátku evangelia, kdy se učedníci ptají Božího Syna: „Mistře, kdo zhřešil: on sám nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?“. A Ježíš jim odpovídá: „Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit Boží skutky”. To, co je za těmito větami ukryté, na co učedníci poukazují, je věčný problém filozofie a teologie a týká se přítomnosti zla ve světě a jak ho vysvětlit. Latinsky se tento problém nazývá Teodicea a doslova znamená “ospravedlnění Boha”. Už v nejstarších spisech ze Sumeru a Egyptu, ale i dnes v 21. století si teologové a filosofové pokládají stejné otázky a pokouší se vyřešit tento paradox, proč existuje zlo. Klasická formulace tohoto paradoxu, pocházející od filozofa Davida Huma, definuje vztah Boha k existenci zla tak to: „Chce Bůh předejít zlu, ale nemůže? Pak je bezmocný. Může, ale nechce? Pak je zlovolný. Pokud může a chce, kde se potom bere zlo?“
Jak si tedy odpovědět na otázku “Proč Bůh dopouští zlo, když pro nás křesťany je On nekonečné dobro a absolutní láska”? Pro nalezení odpovědi je nutné nejprve definovat, co je to zlo v životě člověka. Zlo je to, co působí člověku bolest, ať už fyzickou nebo duševní, to co uvrhá naše srdce do temnoty a způsobuje slepotu jako neschopnost vidět Boží Lásku. Bez Boží lásky ve svém srdci náš život nemůže mít smysl a je pouze životem bolesti. Každý den ji tolik vidím ve svém okolí. Bolest z nečekané ztráty blízkého člověka, z nemocí, bolest z toho, že nejsem milován, bolest, že nemůžu někoho milovat nebo bolest z neodvratného konce svého pozemského bytí. A v dnešní době jsme schopni vidět i to nelidské zlo ve své nejtemnější podobě v kruté válce na Ukrajině. A tak bychom mohli pokračovat, protože bolest má a bude mít vždy nekonečně mnoho podob.
A jsem bytostně přesvědčen, že každý z Vás jste si právě v přítomnosti zla někdy položili otázku: “Proč si Bože toto dopustil? Proč?”. A také jsem přesvědčen o tom, že jste nikdy nedostali od Boha přímou odpověď. Protože ta odpověď je lidské zkušenosti neviditelná. Najít na ni odpověď svým rozumem, totiž není možné. Nikdy se o to ani nepokoušejte, protože čím víc budete toužit po této odpovědi, tím větší utrpení budete prožívat. Jediná možnost jak uslyšet Boží odpověď na naši otázku “proč”, je zeptat se jinak, zeptat svým srdcem naplněným vírou, jaké boží skutky se mají skrze to vše bolestné zjevit. I já jsem před lety dostal stejnou odpověď na mé Proč. I když jsem tenkrát nechápal, tak od té doby den po dni ve své službě nalézám vysvětlení.
A tak i dnes Boží syn všem i mě opět dává v evangeliu tuto jasnou a univerzální a jedinou správnou odpověď na paradox existence zla. Bůh nikdy nepůsobí zlo. Zlo ve své svobodě koná pouze jenom člověk. Bůh ale dokáže svými skutky každému příkrýt všechny bolesti a to svou nekonečnou láskou. Tak vidíme, jak dokázal vrátit zrak od narození slepému. Tak posílá skrze nás své milosrdenství a uzdravuje Ty, kterým puká bolestí srdce. Tak Bůh spojuje to, co je lidským pohledem nespojitelné, abychom mohli milovat a mohli být milováni. Nebo otevírá lidské srdce k soucitu, pomoci těm nejpotřebnějším. My Češi, zdánlivě nejateističtější národ na světě, jsme dokázali projevit Boží skutky skrze pomoc v době covidu a v pomoci lidem postižených válkou.
A právě každý takovýto skutek, je tím Ježíšovým blátem, které působí na oči a srdce každého, kdo ho vidí. A zbavuje je jejich slepoty, aby bylo jasněji vidět, že zlo a bolest nikdy nezvítězí. Hledejme kolem sebe a konejme vždy Boží skutky a mějme oči i srdce dokořán otevřené, protože můžou mít a mají nekonečně mnoho podob, kterými se Bůh skrz nás zjevuje a odpovídá na ten paradox existence zla ve světě. A tak sestry a bratři, nesnažme se marnit svůj čas, který nám byl zde na zemi vyměřen, hledáním odpovědí na otázky Proč? Nikdy je u Boha nenalezneme. Ale spíše se snažme celou svou duší, celou svou myslí, celým svým srdcem a silou, naleznout odpověď tak, že se staneme nástrojem v rukách Boha a dokážeme být znamením Boží lásky a milosrdenství pro druhé. Nástrojem, kterým Bůh poráží zlo. Zvláště dnes v postní době bychom měli být vnímavější a citlivější pro tyto změny, abychom mohli zanedlouho prožívat tu radost ze Vzkříšení, tu radost, o které je celá dnešní neděle, o které by měl být každý den našeho života. Amen