V dnešní evangeliu nám zaznívá naléhavá Ježíšova výzva „Vstaňte, nebojte se!“. Nevím jestli jste si někdy při čtení písma uvědomili, ale výzva “neboj se” zaznívá v Bibli celkem často a to 365 x. Proč vlastně Bůh nás tak často povzbuzuje, abychom se nebáli? Jsme schopni nalézt odpověď na tuto otázku v dnešních liturgických textech?
V prvním čtení nám zaznívá výzva pro Abraháma, aby vyšel ze své země, do té které mu Hospodin ukáže. V dnešní době není problém pro nikoho, zvláště pro mladé cestovat kdekoliv po celém světě. Najít si práci a žít na jakémkoliv místě planety nám připadá normální. Ale v době Abraháma opustit jistoty toho světa svého života, to vyžadovalo opravdu velkou odvahu a statečnost a hlavně absolutni víru a důvěru v Hospodina a v jeho prozřetelnost , vydat se do neznáma. Ano, Abrahám sice nerozuměl tomu, jak se to může stát, že z jeho pokolení se stane veliký národ, ale znát odpověď na zaslíbení nebyla důležitá, stačilo se plně odevzdat do Božích rukou a spolehnout se na Něho a nebát se.
Stejně tak ve čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Timotejovi. Pavel vybízí Timoteje k odvaze a síle, aby se nebál nést obtíže spojené s hlásáním evangelia stejně jako on.
A v evangeliu se dokonce učedníci vysloveně bojí toho, co k nim na hoře Proměnění zaznívá z oblaku, ale i zde Ježíš důrazně vybízí k odvaze.
Zamysleme se tedy, co vlastně všechna tři čtení mají společného. Co je tím společným motivem?
Tim společným motivem je nekonečná Láska Boha k člověku. Tento nezasloužený dar pro každého z nás. Bůh vede po svých cestách Ty, kteří před Ním mají pokorné a zkroušené srdce, a dává se jim poznat tak jak On sám chce. Tak jako Abrahámovi, Pavlovi a apoštolům, tak i nám se dnes dává poznat a každému z nás říká “Neboj se a vstaň” důvěřuj mé lásce k Tobě. Povolává nás, abychom se stali Ježíšovými svědky, stejně jako apoštolové na hoře Proměnění. I když se můžeme cítit nehodni, nemůžeme se odvrátit s omluvou, že toho nejsme schopní, že nejsme schopni hlásat Evangelium. Jak slabí a bojácní byli Petr, Jakub a Jan stejně jako my. Ale každý, komu se Ježíš dává poznat, tak ten musí slyšet ve svém srdci Jeho hlas “Vstaň a neboj se”, ten hlas, který uschopňuje působením Ducha Svatého každého, který byl povolán, neboť ve křtu jsme s ním byli spojeni, abychom pokračovali v jeho dile.
Žasnu jak neskutečně inspirujici jsou všechna dnešní čtení pro nás křesťany 21. století. Jsme ale schopni se vydat na cestu, kterou nám ukazuje Bůh, stejně jako Abrahám? Jsme schopni opustit sobecké jistoty tohoto světa a vydat se do neznámé země, kterou nám ukazuje jeho nekonečná Láska k člověku? Jsme schopni tu novou zemi, to Boží království vytvořit již zde na zemi? Jsme schopni svobodně přijmout i to povolání k hlásání evangelia, i s těmi obtížemi, které nám to přináší? Každý sami sobě si pravdivě odpovězme ve svém srdci.
A tak Vám milé sestry a bratři, i sobě přeji, “Nebojme se”: být v tomto světě Kristovými svědky. Nebojme se v této postní době nejenom roztrhnout plášť, ale roztrhnout i své srdce jako výraz naší odvahy a pokání. Ano, je to cesta úzká a klikatá, ale nemůžeme váhat. Každému, komu byla zadarmo dána Boží Láska, tak ten musí tuto Lásku dál rozdávat v tomto světě. Těch 365 výzev “Nebojte se”, to je pro nás Kristův program na každý den. Amen.