V dnešní prvním čtení nám zaznívá 3 kapitola z nevelké starozákonní knihy Jonáš. Ten příběh je velmi dobře znám a je úžasným příběhem o tom, jak je nesnadné být Hospodinovým služebníkem. I pro ty kdo se Ho bojí. Ale celý příběh o Jonášovi má teprve naplnění a pochopení až v Novém zákoně, protože je tu někdo víc než Jonáš. Je tu Ježíš, který nás volá, abychom se stali stejnými služebníky Hospodina jako Jonáš, volá nás abychom si vzali na sebe svůj kříž a šli za Ním.
Jak snadno se to řekne a napíše, ale jak je to těžké, stejně jako u Jonáše, jít po Božích cestách, když zazní Hospodinův hlas. Tak jako Jonáš jsme svázaní tím, co je lidské, svými touhami, vášněmi, vším tělesným, cítíme se slabí a hříšní. Utíkáme! Odplouváme a namlouváme si, že Ten hlas neuslyšíme. Že přece nemusíme kříž nést, namlouváme si, že náš život je dobrý a že Bohu nic nedlužíme. Ale Ježíšův hlas je slyšet i když jsme hluboko ponořeni v moři, v útrobách toho světa. Každý, kdo opravdu miluje svého Boha více jak sám sebe, kdo miluje své bližní více jako sebe, pokud Hospodin nepřestává volat, tak poslechne, jde, zvedne svůj kříž a následuje Krista. Následuje, protože Boží láskou naplněné srdce je poslušné. Poslušné, tak že je schopno nechat zemřít v nás vše, co je tělesné a lidské. A sděluje, že svým křížem nemusíme zachránit 120 tisíc lidí jako Jonáš v Ninive. Pro Boha má každá nepatrná oběť nekonečnou cenu. Pokud můžeme svým křížem zachránit alespoň jednoho člověka, jednu lidskou bytost, tak nemůžeme váhat, i když je pro nás nesnadné se vzdát svých jistot zde na zemi. Pokud bychom to neudělali, tak až budem stát tváří v tvář našemu Spasiteli, co mu řekneme, čím se obhájíme?
Proto nebojme se jít za Ježíšem směrem ke Golgotě. Nebojme se, on je s námi a pro ty, kteří budou padat pod tíhou kříže, je vždy nablízku On i Šimon z Kyrény, kterého Bůh vždy posílá. A s hlavou vztyčenou směrem k nebi, za obrysem Kristova kříže na Golgotě, tam uvidíme světlo nedělního rána, to světlo, které nás za naši odvahu nekonečně odmění. Amen