Dnešní pondělí po páté neděli velikonoční nám překrývá Svátek sv. Kateřiny Sienské, panny a učitelky církve, patronky Evropy. I když je to už téměř více jak 600 let, které uplynuly od její smrti, tak nás nepřestává fascinovat to, jak tato prostá žena, je po celou tu dobu v církvi zahrnována velkou úctou a respektem. Její bohatý a vyčerpávající život skončil v pouhých 33 letech. Zanechala bohaté literární dílo, které tvoří 382 dopisů, z nich 23 bylo papežům a 11 hlavám států; dále kniha Dialog a 26 modliteb. Co tedy konkrétně vedlo církev, že ji v roce 1939 ustanovila patronkou Italie? Co vedlo papeže Pavla VI aby v roce 1970 negramotnou dívku ustanovil učitelkou církve a nebo co vedlo sv. Jana Pavla II aby ji v roce 1999, společně se sv. Brigitou Švédskou a s Edith Steinovou, vyhlásil jako spolupatronkou Evropy?
Když pohlédneme na její život, uvidíme ženu, která vedla intenzivní duchovní život a mnoha lidem poskytovala duchovní vedení. A svou lásku ke Kristu neprožívala jen v mystických prožitcích, ale žila ji i ke Kristu mystickému, k církvi. Bolestně prožívala situaci církve ve své době, poznamenané zesvětšťováním a schizmatem. Zcela se oddala poslání podněcovat vnitřní reformu církve a zasazovat se o mír mezi státy. Nezní nám právě tato slova tak aktuálně i v dnešní době? Stejné apely totiž můžeme slyšet velmi často i z úst současného papeže Františka.
Dnešní světice je už od mládí ženou, které Bůh skrze svého Syna zjevuje svou Moudrost a ukazuje ji kým Bůh doopravdy je. Jako 20-ti letá v jednom ze svých vidění prožila mystický sňatek s Kristem. Byla jim vyzvána, aby opustila ústraní své komůrky a začala působit aktivně na veřejnosti. Dobrovolně přijala od Krista trnovou korunu a ten ji za to obdarovával mnoha milostmi. Vedle vidění a extází obdržela Moudrost a její prosby za obrácení konkrétních hříšníků bývaly často vyslyšeny. Ona dokázala být hodna Krista, protože Ho milovala více jak sebe, více jak svůj život. To je to, co by pro nás mělo být v dnešní individualistické době velmio inspirativní.
Ztratit svůj život pro Boha, dát mu ho celý k dispozici. Modlit se za ty, kdo už přestali mít naději, plakat za ty, kdo pro bolest už nemají slz nebo konat pokání za ty, kdo ztratili víru v Boží milosrdenství. Tak uvolnit stavidla Boží lásky a nechat se jí zaplavit v těch chvílích, když budeme mít pocit, že život je jen samá neunesitelná lopota a trýzeň. To je to Ježíšovo jho, kterým je Láska do krajnosti ke každému člověku. Ta nás uschopňuje mít srdce tiché a pokorné, připravené ke konání služby nejenom v církvi, ale i ve prospěch tohoto světa. To je odkaz patronky Evropy, kterým nás provází.
A tak Vám sestry a bratři přeji, aby celý náš pozemský život, stejně jako u sv. Kateřiny Sienské, byl jednou velkou kontemplací Boha. Ať tím co neseme jako břemeno není moudrost a chytrost tohoto světa. Ta nás sráží do prachu země a nedovolí nám pohlédnout směrem k nebi. Ale ať tím břemenem, vždy a za všech okolností, je jenom břemeno naší lásky ke Stvořiteli a k našim bližním. Ať bude sebevětší, nikdy nás nemůže tížit. Protože skrze Boží milost dostáváme křídla, která nadnášejí a obdařují lehkostí. Pak nikdy neklesneme pod břemenem svého života a můžeme naleznout věčný odpočinek pro svou duši u Boha v nebi. Amen
Jožko, moc děkuju! +j