Nacházíme se ve 30. týdnu v mezidobí a na jeho konci v sobotu budeme slavit Vzpomínka na všechny věrné zemřelé. Nevím jak vy sestry a bratři, ale já si každý rok o tomto čase, čím dále více uvědomují ve spojitosti s tím jak stárnu, dosah věty “Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?”. I když, ta věta pro mě zní trochu nelogicky, neboť kdybych byl na místě toho neznámého a tváří v tvář Božímu Synu, tak bych spíše nahradil zvědavost po počtu, za zvědavost po tom jak?
Ten neznámý, si možná byl ve své pýše velmi jistý tím, že nemůže být nespasen anebo naopak si nebyl jistý vůbec a styděl se, nebo se jen bál, zeptat přímo. To, jak to bylo doopravdy, to se asi nikdy nedozvíme, ale to co víme z jistotou je, že Ježíš odpovídá, tak aby nemohlo být pochyb o významu jeho slov. A to nejenom učedníkům, ale celému lidskému pokolení, jak to Otec Stvořitel ve svém plánu spásy zamýšlel.
Ježíš nám tedy zjevuje dvě cesty, dva způsoby našeho vztahu k Bohu. Jeden, co nikdy nebude ke spasení stačit a naopak druhý, který vede přímo ke spáse. To co nikdy nestačilo, nestačí a nikdy stačit nebude, je formalismus a povrchní znalosti Krista. Bez osobního vztahu k Bohu, bez jeho přítomnosti v každém nádechu a výdechu našeho života, jsme jako ti neznámí, před kterými Pán zavírá dveře. Ke spáse je potřeba více než naše povědomí o Kristu nebo pasivni příslušnost k církvím. I pro mnoho z praktikujících křesťanu je velkým pokušením, jít takovou pohodlnou a velmi širokou cestou, protože od nás nevyžaduje opravdu mnoho. Ale tato cesta pouhé sebelásky bez důvěrného vztahu k Bohu a bližním, se postupně stává cestou užší a užší, až se nakonec stane slepou cestou do Božího království, na jejímž konci zbyde jen pláč a skřípění zubů.
Ježíš ukazuje, že ta pravá cesta ke spáse, je úzká cesta Jeho kříže. To neznamená, že když je na začátku tak úzká, křivolaká a náročná, že takovou zůstane po celý náš pozemský život. Čím déle po ní společně s Kristem půjdeme, tak námi zakoušená Boží Láska ke každému člověku, nám tu cestu bude postupně rozšiřovat, až se stane širší, rovnější a pohodlnější. Protože na ní dostaneme plody Ducha, kterýma nás bude zahrnovat v odměně za naši oběť Jemu a službu bližním. A čím více a déle je budeme zakoušet, tím více po nich také budeme toužit, protože Láska Boha je pro člověka přece tak opojná. Na to mysleme za malou chvíli a pokaždé, při dotyku s živým Kristem v eucharistii, kdy dostáváme od Ježíše to pravé potvrzení, po které cestě jít ke spáse. Tam kde bude jenom radost a pokoj na věky. Amen