Je to pro mě velmi zvláštní chvíle, stát zde v kapli Božího milosrdenství v Nemocnici Kroměříž. Zvláštní tím, že ještě před dvěma hodinami jsem neměl poznání, že zde budu a před 15 minutami jsem taktéž neměl poznání toho, jestli budu moci mít kázání. Ale celou cestu Duch svatý mi sděloval, že musím. A tak se omlouvám všem, protože jsem nepřipraven a je to mé první kázání, bez toho, abych ho předem připravené četl .
Pokud bych se přenesl ve svém životě zpět o 30 let tak bych se ocitl opět zde, v této budově nemocnice. Na podzim roku 1992 jsem tady začal pracovat a jeden z mých prvních úkolů byl, že mi zavolal dr. Třeštík, že má problém, abych ho vyřešil. Stejně jako dnes jsem byl nepřipraven a mé poznání bylo nepatrné. A i když jsem to tehdy netušil, stejně jako dnes, Duch svatý mi říkal posílám tě, to zvládneš. A tak je to téměř přesně 29 let, kdy v této budově se mi narodil můj prvorozený syn Josef a dnes v 4:11 se mi narodila druhá vnučka Josefínka. A jako před 29 lety u toho byl dr. Werner, tehdy 27 letý, tak i dnes u toho byl on ve věku 56. let. Někdo by mohl říci náhoda, ale v životě nás božích dětí není nic náhoda, pouze my nemáme poznání. Bůh nás vede a on ví vše a ví, že vše má svůj důvod.
Tím jedním důvodem je možná nám sdělit to, co jsme slyšeli v prvním čtení, že člověk nemůže jíst ovoce ze stromu poznání a být roven Bohu. Člověk, který se stane sobě samému Bohem, tak plody, které přinese sobě a okolí, jsou nakonec jenom bolest, utrpení a věčná smrt. O plodech stromu poznání svatopisec píše: “ (ovoce) stromu je chutné k jídlu, vábné na pohled, lákavé pro poznání moudrosti”. Stejně tak je lákavé stát se sobě Bohem. Skrze tuto falešnou vidinu uvrhl Adam celé lidské pokolení do věčné smrti.
Ale cestou, když jsem příjížděl sem do kaple, jsem uviděl něco jiného, co mi bylo zjeveno skrze Ducha svatého. Poselství o tom, že pro nás není důležité mít poznání jako Bůh. Uviděl jsem, že v Ráji byl ještě jeden strom, o kterém Starý zákon mlčí. Důkaz o existenci tohoto stromu, nám přínáší až Nový zákon v evangeliích. Tento strom, který rostl v Edenu od věčnosti spolu se stromem poznání nebyl vábný. Byl rozeklaný, celý obrostlý mechem a lišejníky, plný ostnů a trní. A ovoce bylo také nevábného vzhledu, trpké a hořké chuti. U Adama a Evy a každého člověka při pohledu na ně se dostavuje strach se ho jenom dotknout, natož utrhnout a pozřít. Každý, kdo ho bude chtít utrhnot a pozřít musí počítat s tím, že prožije velkou bolest a utrpení a toho se každý člověk bojí, že to nedokáže unést.
Ale kdo najdu tu odvahu, kdo ve svobodě, kterou Bůh dal každému člověku, dokáže sníst ovoce z tohoto stromu, tak na rozdíl od plodu stromu poznání, kterým je věčná smrt, plod tohoto strom přínáší nebe, život věčný, věčnou lásku Boží. Ten strom ve tvaru kříže má totiž jméno Láska. To je ten strom, ze kterého nejenže máme dovoleno, ale máme povinnost jíst jeho plody, protože nemusíme být rovni Bohu, abychom mohli mít poznání, poznání Lásky.
A tak Vám přeji všem i sobě, neprahněme po tom být Bohu rovni, po poznání dobra a zla. Ale prahněme po plodech ze stromu Lásky po čisté lásce k Bohu, jeden k druhému, i když je to kolikrát bolestné a nesnadné. To, co se pak dostaví je nekonečná vděčnost Bohu, jakou cítím dnes zde na tomto místě. Je to ta nejsladší odměna, kterou může člověk dostat. Amen