V dnešním velmi známém úryvku z knihy Mojžíšovi, zaznívá něco,co nám způsobuje neklid v duši nad tím, proč Bůh odvrátil zrak od Kainovy oběti. Proč mu způsobil bolest, tím že zdánlivě odmítl dát mu poznat svou lásku? Tak jak Kaina, tak i každého z nás, by toto odmítnutí nesmírně mrzelo a bolelo. A bolest, kterou vnímáme jako nespravedlivou, ta bývá často impulsem pro hněv a ublíženou pýchu, která se stává vstupní branou pro hřích a u Kaina hříchu nejtěžšího. Je tedy Bůh milujícím a laskavým Bohem pouze pro ty, které svévolně chce on sám. Jak tomu rozumět?
Na otázku proč nám tento silný příběh svatopisec zachytil, není lehké odpovědět. Když jsem tak rozjímal nad tímto textem, a čekal, co mi přinese vlna Ducha svatého, tak mi v uších zazněl verš z listu 1. Korintským “cokoli děláte, všecko čiňte k slávě Boží.” Bylo mi ukázáno, že v tom tkví ono poselství, ten rozdíl mezi Kainem a Abelem, že všechny podobenství a výpovědi o zlém Bohu v Bibli, nejsou o Něm, ale o nás lidech, o zlu, které máme zakořeněno v přirozenosti. V našem úryvku je to výpověď o dvou bratrech, kteří se na první pohled neliší. Každý z nich přináší Bohu svou oběť, lidskými měřítky stejné hodnoty. To co ale je lidskému zraku neviditelné, je náš úmysl. Nahlédnout do našeho srdce a poznat pravé úmysly může pouze Bůh. Abelovým úmyslem je sláva Boží, Kainovým jeho vlastní sláva. To je ten nekonečný rozdíl v našem konání. Pokud tedy cokoliv konáme pro sebe pro uspokojení svého já, tak to nikdy nemůže být pro Boha dobré a on odvrací svůj zrak od jakékoliv oběti, kterou mu přinášíme. V lidském chápání můžeme si myslet, že naše činy jsou Bohu milé, můžeme být ohleduplní, laskavý k bližním, můžeme pomáhat těm, kdo naši pomoc potřebují, ale pokud úmysl není takový, aby to bylo k oslavě Boha, tak On opravdu odvrací zrak a mi sami si nepochopením boží lásky způsobujeme bolest nepřijetí, která je onou vstupní branou hříchu.A tak mějme na paměti, když budeme dávat jíst hladovým, dávat pít žíznivým, ujímat se putujících na cestách, oblékat nemocné a navštěvovat vězněné, dávat svou lásku těm,jimž bolestí puká srdce, nikdy nepropadněme do pokušení stát se sobě Bohem, dělat to vše pro své já. Ale ať všichni, kterým pomáháme a sloužíme, ať v naši pomoci vnímají a zakoušejí pouze Boha, který se jich dotkl a vzal do své něžné náruče. Naše já ať je lidem neviditelné, aby tím jasněji zářilo viditelné znamením Nebe, znamením čisté Boží lásky, znamením, kterým je Ježíš Kristus. Protože jiné nám dáno nebude a pokud ano, tak je falešné a je branou ke Kainovu hříchu. Amen