Poslední budou prvními a první posledními. Mohli by jsme se sestry a bratři pozastavit nad tím, jaká je to v lidském chápání nespravedlnost. Dělníci pracující celý den a reptají, protože dostanou stejnou odměnu jako ti, co pracují pouze hodinu.
Jak často je takové sobecké reptání v našem životě přítomno. Proto nám Boží Syn ukazuje, jak je pošetilé, chtít aplikovat lidskou spravedlnost na skutky svého Otce. Jak často se dokážeme stavět do role Boha a snažíme se zdánlivě rozhodovat o tom, co je spravedlivé a co ne. A když se nám to nedaří, tak jsme roztrpčeni a zasmušilí tím, že nerozumíme tomu, co Bůh koná. Nechceme rozumět tomu, co je milosrdenství a láska.
Bůh ale není jako člověk, on respektuje svobodu lidského jednání. Každý z dělníků přeci spravedlivě dostal za práci to, co mu bylo slíbeno, to co očekával. Často nám chybí respekt a důvěra v Boží spravedlnost, která je založena na lásce a štědrosti a ne na nějakém lidském chápání zásluh. Milost vycházející z Boží spravedlnosti je darem pro všechny. A tím darem není nic menšího než Ježíš Kristus. Ale i přesto se ocitáme v nebezpečí stejně jako ti, co pracovali celý den. Tím nebezpečím je naše pýcha Pána odmítnout, když je milosrdný a milostivý k těm, kteří si to našimi lidskými měřítky nezaslouží. Ježíš nám proto ukazuje, že život věčný si není možné zasloužit. To je milost, kterou dostaneme jen tehdy, když s radostí budeme jásat nad každým nepatrným a ubohým, kterému se nečekaně v srdci rozhoří plamen Boží milosti. Neboť Boží syn nepřišel povolat spravedlivé, ale hříšné, přišel zachránit to, co bylo ztraceno. Každý den a každou hodinu nás volá a bude volat, abychom vyšli pracovat na jeho vinici, být povoláni. Vždy je čas na obrácení a nikdy není pro nikoho pozdě na život s Bohem. Amen