V dnešních liturgických čteních, které nám dneska zazněly, se objevuje motiv, který nás spojuje s tím, proč jsme se tu sešli. Je to 130 let, kdy se místní občané rozhodli založit sbor dobrovolných hasičů. Když jsem se chystal na tuto bohoslužbu slova, tak jsem na internetu objevil váš “Zářičský obštastník” z roku 2003, z doby přesně před dvaceti lety, kdy jste slavili 110 let od založení sboru dobrovolných hasičů. Kromě historie a současnosti mě ale v něm zaujaly dva texty. Tím prvním byl hasičský slib a tím druhým byla modlitba hasiče. Věřím, že určitě spousta z Vás tyto texty zná, nebo jste je alespoň někdy v životě slyšeli. A právě tyto texty nás spojují s texty dnešní liturgie. A tak Vám jenom krátce připomenu to nejdůležitější.
Ve slibu nám mimo jiné zaznívá:
“Slibujeme, že budeme tělem i duší připraveni pomoci bližnímu, že budeme druh druha milovati, k sobě bratrsky věrně státi, v nebezpečí se neopouštěti, ale až do konce se brániti, jak nám káže mužná čest a vědomí povinnosti občanských a hasičských. Tak slibuji”
A v modlitbě na konci nám zaznívá:
”Když z tvé vůle se má stát, že sám přitom život ztratím, požehnej Pane mé rodině a laskavou rukou vrať jim, co při plnění poslání jsem jiným lidem dal. Amen”.
Myslím, že je vám už zřejmé, že tím motivem, který spojuje dnešní oslavu s liturgií 22. neděle v mezidobí, je povolání ke službě. Ke službě Bohu a bližním.
A tak v prvním čtení z knihy proroka Jeremiáše slyšíme o tom, jak byl povolán. Jak je celý pohlcen prorockou službou svému Bohu a jak nesnadný je to zápas sama se sebou. To absolutní pohlcení ale neplatí jenom pro službu proroka, ale věřím, že i pro Vaší služby dobrovolného hasiče. U každého, kdo chce sloužit pravdivě, tak mu stejně jako u Jeremiáše musí v nitru hořet oheň touhy. Je to asi velmi neobvyklé a možná i úsměvné, říkat hasičům že je potřeba zapalovat oheň a hořet. A čím více ten oheň hoří, tak tím lépe. Ale nebojme se takového ohně. Protože každý, kdo má odvahu opravdově sloužit svým bližním, tak tomu Bůh sám zažehne v srdci stejný oheň Lásky pro službu. To neplatí jenom pro Vás, ale obecně pro jakoukoliv lidskou službu. I když ve vašem případě je to služba o to náročnější, protože ji vykonáváte i s nasazením vlastního života, jak jsme mohli slyšet ve verši modlitby hasiče.
Ano, lidský život je to nejcennější, co člověk má. Mnohdy se o něj bojíme, což je lidským pohledem pochopitelné. Věřím, že přece každý z nás je rád zde na zemi a chtěl by ho žít věčně. A právě to, jak ho neztratit, jak si ho zachránit, nám dnes zaznívá v evangeliu jako jedno z nejdůležitějších poselství celého Nového zákona. Tím poselstvím je hlas Božího syna, který nás povolává k Svému následování. Jsme voláni stejně jako On, abychom se obětovali a dobrovolné vzali na sebe svůj kříž a tím dali svému životu smysl. Tím smyslem není nic menšího než pokusit se žít svůj život pro druhé, stejně jako to právě děláte vy, ve své službě dobrovolných hasičů. Ale uvědomme si, že dnešní poselství evangelia je naprosto univerzální a platí pro každou lidskou činnost. K tomu abychom mohli sloužit není potřeba být jenom hasičem a nasazovat své životy. Každý z nás má přece tu možnost sloužit svému Bohu a bližním mnoha způsoby tam, kde byl povolán. Ale abychom toho byli schopni, musíme nejprve radikálně změnit svůj život. Ježíš nás vyzývá zapřít sám sebe a sobecké Já ve svém životě postavit až na druhé místo. Ano, každý den sám na sobě zakouším, jak je to nesnadné. V dnešní materiálně přesycené době máme pocit, že nám patří celý svět. Jako by nám naše svoboda zastínila, že kromě toho, na co máme právo existují i naše povinnosti. Žijeme v blahobytu, o jakém se našim předkům nikdy ani nesnilo a stále jim nejsme nasyceni. A máme pocit, že tím, co máme, jsme si svůj život zabezpečili navěky. Tak proč bych se měl dobrovolně vzdávat všeho pozemského, odsunout to někam dozadu? Co tím vlastně může získat, to je přece prohra, to je promarnění života zde na zemi? Proč bych to dělal, co budu mít potom ze života ve kterém nebude na prvním místě nic, co bych chtěl jen já sám pro sebe?
Ano, pohledem tohoto světa je to ztráta, ale ztráta života, který nemůže přinést naplnění. To zásadní, co touto ztrátou získáme, je záchrana života, který pro nás připravil Bůh: ”Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, ale kdo svůj život pro mě ztratí, zachrání si ho”. Zachraňme si tedy každý svůj život, stejně jak když zachraňujete životy druhých! Kříž jako služba, se kterým následujeme Božího Syna, to není prohra, to je Jeho triumfální vítězství Lásky nad sobectvím. Pokud jsem jako manžel, manželka, otec, matka, syn, dcera, bratr, sestra, hasič či hasička ochoten nesobecky každý den ve službě obětovat pro svého bližního něco nepatrného ze svého Já, tak v našem srdci už nikdy nebude prázdnota pomíjivého a bezesmyslného lidského bytí. Náš život bude naplněn Boží láskou, tj. naši lásku ke druhým a potřebným, podobně jak to zaznívá v hasičském slibu.
Proto Vám všem i sobě samému přeji, abychom měli odvahu, sílu a pokoru ke službě, zapřít se a brát každodenně svůj kříž a abychom vydrželi, neboť cesta služby jako následování Ježíše Krista není snadná a není dílem jednoho okamžiku, ale je každodenním trpělivým úkolem po celý náš lidský život. A každému z nás ať je příkladem i vaše nasazení pro sbor dobrovolných hasičů. Tak dokážeme naplnit to, co jsme slyšeli z úst apoštola Pavla: “Pro Boží milosrdenství vás, bratři, vybízím: přinášejte sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou! To ať je vaše duchovní bohoslužba”
A pokud budete někdy mít pocit, že na to nestačíte, že budete padat pod tíhou svého kříže, svého poslání, tak neváhejte se s plnou důvěrou obracet k našemu Pánu. On nám vždy dává sílu vše unést, abychom mohli vytrvat až do konce, kde na nás čeká odměna. Tou je život naplněný, věčný, život s Bohem. A to je přece úžasné! Amen.