Jistě jste si všimli sestry a bratři, že Boží syn ve svých podobenstvích často ukazuje na malé děti, jako na vzor toho, komu bude snadné vstoupit do nebeského království. Přemýšleli jste tedy proč tomu tak je? Co dělá dospělého odlišným od dítěte? Může nás napadnout spousta rozdílů: opravdovost, upřímnost, čistota a jiné. Ale Ježíš ukazuje na dítě jako na lidskou bytost v její naprosté závislosti a nesoběstačnosti. Tak jako dítě má vše darem od rodičů, tak i pro nás je vše co máme, darem Božím. Čím více si to uvědomujeme, tak tím roste naše velikost v očích Boha.
A tak skrze tento úryvek evangelium jsme schopni porozumět tomu, co je hlavním poselstvím 1. čtení, které se ptá, proč vlastně existuje zlo, utrpení a bolest a jaký je význam a smysl toho všeho.
Každá generace lidského pokolení se snaží najít odpověď na tyto otázky. Je tedy život slovy Kazatele jenom marnost všech marností? Je slovy žalmisty jako včerejšek, jenž minul, je jako jedna noční hlídka? Jsou naše pozemské dny jen lopota a trýzeň, neboť rychle pomíjejí, a my odlétáme? Nebo je v bolesti smysl života a je ona jeho realitou, jak tvrdí Arthur Schopenhauer jeden z největších filozofů 19. století? Vždyť každý z nás přece může najít v knize Job okamžiky svého života, tu bezmocnost a beznaděj lidského bytí. Proč tedy není Job jako my a tváří v tvář své bolest a utrpení nalézá smysl toho, co život přináší? Proč on to dokázal a my často nedokážeme?
Odpovědí je to, že zkoumá očima víry vše, co se děje v jeho životě. Skrze svou víru dokáže být ve vztahu k svému nebeskému Otci jako malé dítě. Tak jako dítě důvěřuje ve všem svým rodičům, tak i on důvěřuje svému Bohu, i když kolikrát nerozumí. Jeho srdce chápe, že smysl našeho pozemské bytí není možné uvidět lidskýma očima a že nemusíme znát odpověď na každou otázku. A právě proto pohled víry ozařuje jeho bolest a utrpení nekonečnou láskou Boha k člověku. Láskou, která jediná je východiskem v každé životní situaci. Proto když se náš život stane životem Joba, neváhejme jako on roztrhnout svůj šat a jako plačící dítě volat k svému nebeskému Otci o pomoc. On nás ve své nekonečné dobrotě a lásce vezme do své náruče a přivine k sobě. A tak jako se malé dítě utiší a uklidní v obětí svých rodičů, tak i my můžeme vždy nalézt v Boží náruči útěchu a odpovědi, které nám nikdo jiný nemůže dát. Amen