V dnešní evangeliu mám zaznívá velmi známé podobenství o milosrdném Samaritánovi. Jistě každý z Vás ho už někdy slyšel a máme pocit, že jeho významu rozumíme. A dokázali bychom srozumitelně odpovědět, kdyby se nás někdo zeptal, na důvody proč On nejednal stejně jako kněz nebo levita a jednal tak jak jednal?
Myslím, že podobná situace z podobenství se v našem životě vyskytuje velmi často. Každý den jsme konfrontováni s realitou tohoto světa, kterou je možné vyjádřit známým citátem “co tě nepálí, nehas”, a jsme nuceni zaujmout stanovisko k závažným událostem. Pro každého z nás je velmi jednoduché a pohodlné, být jako onen kněz nebo levita. Člověk má ve své tělesné přirozenosti hluboce zakořeněný strach a obavy pomáhat někomu, kdo je nám cizí, kdo je odlišný, kdo nám ublížil nebo tomu, kdo nám z jakéhokoliv důvodu nevoní. A také neochotu pomáhat tam, kde pro sebe necítíme nějaký zisk. Ale na příkladu Samaritána vidíme pravý opak. Jak to pochopit ?
To, co dělá člověka člověkem je to, že jsme byli stvořeni k obrazu Božímu. A každý skrze Krista obdržel účast na Jeho božství. On svou absolutní láskou bez jakéhokoliv nároku v nás právě probouzí ty Boží atributy, jako je láska, soucit a milosrdenství, kterými se vyznačuje Samaritán. Každý, kdo koná skutky lásky bez jakéhokoliv nároku a zisku pro sebe, tak ukazuje, že Boží láska není jenom prázdným slovem, ale že je skutečná a reálná. A tím se právě stáváme podobným milosrdnému Samaritánovi, jehož pravou identitou je Kristus.
A On nás vybízí, nebuďme ve svém jednání jako lupiči, kteří sebe sami okrádají a týrají a zůstávají mrtví pro život věčný. Snažme se ty, které na své cestě životem každý den potkáváme nepřehlížet, ale podle svých schopností a možností pomáhat. Ale ne pro sebe, ale pro ně samotné, aby skrze tuto naši pomoc neviděli nás, ale viděli Boha, který svou nekonečnou Láskou každého miluje a k této pomoci uschopňuje. Vím, pro naši tělesnost je to velmi nesnadný úkol. Ale Bůh nás nepovolává a neslibuje, že náš život s Ním bude lehký a jednoduchý. Ale slibuje, že po každém nepatrném úspěchu v nás bude probouzet radost a vděčnost, se kterou Ho budeme schopni kontemplovat a našim opravdovým ziskem bude nebe. Pak můžeme být jak slunce, které vysílá své paprsky a zahřívá svým teplem bolesti a strasti tohoto světa. A nebo budeme černou dírou, ze které směrem ven k ostatním nic nevychází a vše pohltí a promění v nicotu? Je na každém z nás si správně odpovědět. Amen