Svatopisec Lukáš nám předkládá na konci první části svého evangelia, které zachycuje učitelské působení Božího syna zde na zemi, důležité poselství. Je to kontrast mezi boháčem a chudou vdovou, dva prototypy věřících, kteří v nás mají vyvolávat otázku, kým vlastně jsme a kým chceme být. Odpověď nemusí být na první pohled tak zcela jasná, ale Boží Syn jednoznačně sděluje: ”Ať chudá vdova je vždy vzor našeho konání.”
Pro každou lidskou činnost, aby byla úspěšná, je charakteristické, abychom do ní dali všechny své síly, celou svou duši. Vidíme to např. u sportovců, umělců, vědců, atd. a každý tomuto chování rozumí. A pokud to univerzálně platí pro pozemské věci, o to více by to mělo platit pro věci nadpozemské. Pokusit se napnout všechny svoje síly pro naplnění nejniternější touhu každého člověka, kterou je život věčný. To vše skrze pohled na onu vdovu, která nás učí, že chudý člověk nemusí být jenom ten, jehož je nutné obdarovávat, ale může být inspirací síly a velkodušnosti, toho, že i když jsme slabí a zranitelní, nemusíme se bát, protože máme šanci opřít svůj celý život o Krista.
Ona chudá vdova dává vše, i když by asi nemusela. Měla dvě mince a klidně si mohla jednu nechat. Pro člověka, jenž hledá pozemské jistoty, asi samozřejmé. Ale ne tak pro člověka, jehož srdce je plné důvěry v Boží milosrdenství. Pro něho je bláhová představa, že by peníze a majetek mohly někoho spasit. A chápe, že pokud Bohu nedarujeme vše, vždy budeme v pokušení se zabezpečovat pozemskými věcmi. Jako ti bohatí z úryvku evangelia, kterým jsme tak podobní. Jistě nebyli špatnými lidmi, byli věřící, ale jejich víře něco chybělo. Jak nekonečný je rozdíl mezi tím, co znamená věřit v Boha nebo věřit Bohu. Věřit Bohu znamená přinášet mu vše jako oběť libou. Věřit Bohu znamená zapřít sebe samého a se svým křížem následovat Jeho Syna směrem k životu věčnému.
Papež František v jedné ze svých homilií na tento úryvek evangelia, přirovnává chudou vdovu, jako prototyp církve, která také žije bez ženicha. Církev byla a bude vždy slabá, pokud nedává vše Bohu a má pokušení se zabezpečit pozemskými věcmi. A jaké to mělo pro ni neblahé následky, je možné pozorovat v jejich dějinách. Tak jako v minulosti, tak dnes i v budoucnosti bude církev neustále zápasit o to, kým bude. A záleží jen na nás, jestli bude světlem pro ty, kdo hledají tvář Hospodinovu. Amen