Pokaždé, když slyším tento velmi známý úryvek z evangelia tak se zamýšlím, komu jsem více podobený. Jsem jako ten boháč nebo jako tá vdova? Těžké hledání pravdivé opovědi. Ten bohatý člověk není zlý. Je jiný než boháč z podobenství o Lazarovi. Chodí na bohoslužby a přináší dary, řekli bychom že je to takový normální slušný člověk, jakým se cítí možná každý z nás. Ale Ježíš nám ukazuje, že normálnost a slušnost k tomu být v jeho očích dokonalý nestačí. On po nás požaduje abychom byli velokodušní. Někdo by si mohl pomyslet, že přeci neni možné přijít domu říci své manželce manželovi, rodině, že vše co mám k živobytí rozdám a Ježíš se o mě postará. To bych si asi zajistil dlouhodobý pobyt na některém oddělemí v naší PL. Ano, každý z nás ma odpovědnost nejenom za sebe ale i za své blízské. To je jeho prvořadý úkol. Ale velkodušnost spočívá v něčem jiném. To neznamená zbavit se všeho ale znamená podělit se o vše co máme. Sdílet všechny dary, které jsme dostali od Boha s ostatními a potřebnými. My nikdy nemůžeme být vlastníky toho co máme. My jsme pouze správci toho co jsme dostali. Svůj život, své nadání, vlohy, zdraví to vše jsou naše hřivny, které jsme dostali a které nesmějí být zakopany do země. Ježíš očekává, že je rozmnožíme a že se o ně podělíme s těmi, komu nebylo tak dáno. Ona vdova to je ideál, který je asi každému nedostižný. Obětovat vše jde proti naší lidské přirozenosti nikdy nemůžeme být dokanalí, protože tím jediným dokonalým je náš nebeský Otec, ale vždy musí být tato dokonalost našim cílem.
A tak podělme s ostaními hlavně potřebnými co nám bylo od Boha nezaslouženě dáno. I když je V našem evropském prostoru, kde je silný sociální stát je solidně postaráno aby naše základní životní potřeby byly zajištěny. Ale i tak je potřeba být solidární. To je ta jedna mince, kterou vdova hodila do chrámové pokladny. Tou druhou a podle mě více důležitoiu je to co nelze penězi koupit. Kdo zakusil Boží lásku ať ji dá zakusit také skrze sebe ostaním, kdo zakusil Boží útěchu ať utěšuje ty jimž bolestí puká srdce, ten kdo je plný radosti nad tím, že ho Bůh stvořil a’t se podělí s těmi, kdo mají nesnesitelnou těžkost bytí a tem kterým Bůh prokázal milosrdenství ať jsou také k ostaním milosrdní a těm kterým v duši září světlo √ěčného života ať svítí těm, kdo cítí jenom temnotu smrti.
Na otázku, kterou jsem si položil v úvodu si asi nebudeme schopni nikdy absolutně odpovědět. Náš život neni nikdy jednobarevný. Není důležité kým jsem ale tím kým bychom chtěl být a komu se chci přiblížit, kde vidím cíl svého pozemského bytí.. Pokud v srdci toužím a snažím se být, tím který chce Bohu dát vše jako ona vdova, bude hledání odpovědi trochu jednodušší. Amen