On si vyžádal tabulku a napsal: „Jeho jméno je Jan.“. Tato věta je středem úryvku evangelia dnešní slavnosti narození sv. Jan Křtitele. Ukazuje, jak je pro lidský život důležité naše jméno. Je nejenom pro člověka základním identifikátor ve společnosti, ale i před Bohem. Není možné žít beze jména. Téměř ve všech lidských společenstvech světa je uznáváno právo na jméno lidské osoby od narození, protože Ten kdo nemá jméno jako by v kosmu ani neexistoval. Ono označuje lidskou osobu v její jedinečnosti a neopakovatelnosti. Máme různá jména. Rodné jméno, křestní, biřmovací, řeholní. Máme přezdívky, pseudonymy, umělecké jména a určitě bychom mohli jmenovat další variace. Ale tím zásadním pro každého člověka je to, ne jaké jméno jsme dostali pro tento pomíjivý svět, ale jaké jméno nám dal Bůh pro život věčný. Musíme si připustit, že toto je velkým tajemstvím a v plnosti bude teprve odhaleno každému, až jednou stane tváří v tvář svému Stvořiteli. Ale jak jsme slyšeli v liturgii, Bůh dokáže částečně zjevovat, i to co je našim očím skryté. Zachariáš uslyší od anděla, jakým jménem povolal Bůh jeho syna Jana. A tak si může každý z nás položit odvážnou otázku, s jakým jménem přivedl Bůh na svět právě nás?
Život každého člověka není nějaká náhoda, jak by se mohlo na první pohled zdát nebo jak se nám lidé bez Boha snaží namluvit. Nedokáží pochopit, že každý Boží stvořitelský čin, každý život, je naplněním Božího plánu lásky ke stvoření. Jedině toto vědomí Boha, může dát lidskému životu smysl. Naše pozemské bytí nemá směřovat do nicoty, ale jsme povoláni, abychom spočinuli v milosrdné Boží náruči. Ano, naše jméno, kterým nás Bůh povolal už v matčině lůně, je určeno právě jako u Jana, našim vztahem ke Kristu. Každého, kdo skrze boží milost svobodně přijme Krista ve svém srdci, toho označí Bůh pro okolní svět viditelně svým jménem. Je to podobné znamení jako písmeno Tau, které se objevuje v knize Ezechiel, jako označení osob, které Bůh mimořádně ochraňuje pro svou službu. Pak Bůh, jako světlo, skrze tyto osoby, tedy i nás, může svítit národům, aby se Jeho spása rozšířila až do končin země. A jsme vybavení jako Jan být hlasatelem že Bůh a Jeho království je každému blíže než by se nám mohlo zdát?
A tak si každý ve svém nitru neustále pokoušejme dát odpověď na otázku, jakým světlem vyzařuje náš život? Je zahaleno do temnoty Adamova hříchu nebo svítí jasem velikonoční oběti. A mohlo by Izaiášovo proroctví o služebníku být tak trochu odleskem i nás? A dokáže nám být sv. Jan Křtitel inspirací pro hlásání Krista? To může být dobrým námětem pro pro naši službu bližním nejenom dnes. Amen.