Nacházíme se ve 27. týdnu liturgického mezidobí a již potřetí nám zaznívá úryvek z epištoly apoštola Pavla Galaťanům. Tento list je důležitý pro pochopení teologie apoštola Pavla. Je velkým poselstvím o svobodě, víře a životě podle Ducha. Celý list Galaťanům zdůrazňuje, že víra v Ježíše Krista je jediným prostředkem, jak být ospravedlněn před Bohem. Je ale s podivem, jaké rozdílné východiska může přinášet jeho interpretace v tak důležité otázce jako je predestinace, neboli předurčení, kdo bude Bohem spasen.
Pro pochopení toho, co Duch chtěl skrze Pavla galaťanům sdělit, není možná jeho doslovná interpretace, protože vztah mezi Mojžíšovým zákonem a vírou v Ježíše Krista, je nám dnes víceméně nesrozumitelný. A to kvůli dobové a společenské podmíněnosti. To, k čemu by nás ale list Galatským mohl inspirovat, je pokusit se vyslovit naše svědectví, jak bychom se chtěli před Bohem ospravedlnit my. Jak tedy ve shodě s pravdami evangelia ukázat lidem kolem sebe, kdo je pro nás vlastně Bůh a koho spasí? A Pravda, to je křehká substance, a její výklad stejně jako výklad listu Galatským, je možné vykládat velmi odlišně. Např. pohled protestantsko – kalvínský:
- Bůh předurčuje některé ke spáse a jiné k zatracení bez ohledu na lidskou vůli.
- Milost je neodolatelná pro ty, kteří jsou předurčeni ke spáse.
- Bůh předem vyvolí některé ke spáse a jiné k věčnému zatracení
- Lidé jsou kvůli hříchu totálně zkažení a bez Boží milosti nejsou schopni přijmout spásu.
- Spása je výhradně výsledkem Boží milosti, nezávisle na lidských činech.
nebo docela odlišné katolické pojetí:
- Bůh předem ví, kdo bude spasen, ale milost je nabídnuta všem, nikdo není apriori předurčen k zatracení a lidé musí s touto milostí spolupracovat.
- Lidé mají svobodnou vůli a mohou se rozhodnout přijmout nebo odmítnout spásu skrze Boží milost.
- Spolupráce s Boží milostí tzn. svobodná vůle a dobré skutky je důležitá pro spásu
Kým tedy je pro člověka Bůh? I když oba dva postoje dokáží jejich zastánci docela dobře teologicky obhájit nebo vyvrátit, rád bych ukázal praktický dopad v příběhu sv. Františka Saleského, jednoho s velkých učitelů církve.
I on ve svém životě přemýšlel o otázkách predestinace a skrze Kalvínovo učení, kterým byl v mládí ovlivněn, upadl do krize víry a k pocitu, že se nevyhne zatracení a že nebude moci na věčnosti Boha milovat. A to i přesto, kdyby sebevíce toužil a snažil se. Věděl, že Bůh stvořil člověka k obrazu Svému, a že jako jedinému ze stvoření, mu dal svobodnou vůli, aby člověk nebyl jen nějakou loutkou, která je zcela závislá na svém vodiči. Proto mu vdechl život a dal rozum, kterým je schopen svého Stvořitele poznat a také srdce prahnoucí po lásce, ve kterém je touha kontemplovat svého Stvořitele. A jestliže je Bůh Láska, nemůže nechtít nic jiného než to, aby měl každý naději ve spásu. K čemu by nám byla lidská svoboda, když bychom nemohli svobodně odpovědět na milost našeho vykoupení skrze osobu Ježíše Krista? Být předurčen k zatracení, znamená být předem odsouzen, aniž by nám Bůh dal naději mu nepatrně vrátit, to co nám nezaslouženě daroval. To všechno přece vede k laxnosti, k rezignaci na svůj život, na lásku a dobro v tomto světě.
A Sv. František Saleský se rozhodl, že se odvážně vzepře kalvínskému chápání predestinace. On věděl, že bez Boží milost se sice nikdo nemůže před Bohem ospravedlnit, ale nechtěl promarnit svůj život a rozhodl se ze všech sil celou svou duší milovat Boha alespoň zde na zemi. Jeho život je protknut laskavostí, přátelstvím, trpělivostí, pokorou a také duchovním dílem, že svatost a spása je dosažitelná nejenom pro kněze a řeholníky, ale pro každého člověka, ať už se nachází v jakémkoliv stavu.
A tak jsem si sestry a bratři uvědomil, že bůh, který netouží po spáse každého člověka, není mým Bohem. Bůh, ke kterému nemůžu v litosti nad svou ubohostí v pokoře volat Abba Otče, nemůže být mým Bohem. Že bůh, který mi vzal naději, že následování Krista není důležité na cestě vedoucí do Božího království, není mým Bohem.
Proto nenechejme si nikdy a nikým vzít Boha, kterého tak miloval sv. František Saleský. Pavel zdůrazňuje, že záleží jen na nás, zda zůstaneme věrni Kristu. Protože Otec už skrze oběť svého Syna nám nabídl účast na svém bytí, a teď už jen záleží, jak na Jeho dar odpovíme svým životem. Amen