Na dnešní pondělí po 19. neděli v mezidobí nám připadá památka sv. Kláry z Assisi. Narodila se kolem roku 1194 do bohaté šlechtické rodiny. Přelom 12. a 13. století je obdobím velkých napětí v církvi. Společnost byla plná sociálních nerovností a duchovní vyprahlosti. Vznikají laická hnutí pokání, která chtěla žít evangelium bez formalismu. Objevuje se volání po návratu k jednoduchosti prvotní církve. Na pozadí této situace v roce 1212 Klára utekla z domova a přijala život v chudobě, inspirována svatým Františkem z Assisi. Založila řád chudých sester svaté Kláry, později známý jako klarisky. Celý život strávila v klášteře sv. Damiána v Assisi, který se stal jejím duchovním domovem. Byla první žena v církevní historii, která napsala a prosadila vlastní řeholi, založenou na naprosté chudobě. Zemřela 11. srpna 1253. Už za dva roky ji papež Alexandr IV. svatořečil. Toliko historický exkurz.
To, čeho bych se ale chtěl dotknout, je pokusit se propojit její odkaz s dnešní dobou, protože i když se to nemusí na první pohled zdát, tak dnešní svět má až příliš společných rysu s dobou vzdálenou přes 800 let. Mezi ty hlavní společné rysy patří krize důvěry v církev, propast mezi bohatými a chudými, hledání smyslu a autentických životních hodnot, otroctví konzumní mentality a její odmítnutí, války a nejistoty, ale také hledání nových duchovních cest, které vznikají mezi mladými toužící po změně – ekologické, sociální a duchovní. Tak jaké řešení nám život sv. Klára ukazuje? Bylo by srozumitelné člověku 21. století?
Klára byla z bohaté rodiny. Mohla si žít pohodlně, bezpečně, výhodně se vdát. Ale ona doslova utekla, aby mohla žít evangelium do hloubky. Slíbila chudobu, která není bídou, a dostala prostor pro svobodu. Slíbila poslušnost, která není otroctvím a tak se odevzdala Boží vůli. Slíbila čistotu, která není útěkem před láskou a tak se otevřela Lásce věčné. Nevím do jaké míry jsou tyto sliby pochopitelné dnešní době, ale když se dívám na Vás moje milé sestry, tak tomu všemu dokážu nějak porozumět. Protože člověk, pokud chce najít ten opravdový smysl života, tak stejně jako sv. Klára, musí utéci ke Kristu. To tenkrát, ani dnes neznamená promarnit svůj pozemský život, ale naplnit ho evangeliem. V dopise svaté Anežce České, sv. Klára povzbuzuje Přemyslovnu slovy, aby se Kristus stal jejím zrcadlem, ve kterém se bude zrcadlit pokora, láska, utrpení, ale i sláva. Protože jenom tak z nás Boží milost může udělat obraz, ve kterém tento svět bude moci spatřit Krista. Ano, není to snadný úkol, zvláště v dnešní, době, která je tak hlučná, rychlá, plná nekonečných možností světské seberealizace, že je problém zaslechnout Boží hlas. Řev tohoto světa odvádí, ať už chtěně nebo nechtěně, naši pozornost od pochopení, co je opravdovým smyslem života. A sv. Klára na svém příkladu ukazuje, že ho dokázala najít. A to v tichu kláštera, v kontemplaci. Tak se může zrodit duchovní síla, která neřve, ale proměňuje naše srdce a následně dokáže proměnit i srdce tohoto světa. Je silou, která je právě přítomna v tichu Bílé soboty, ve které stejně jako dnes, je přítomno Boží mlčení. Kdy Bůh, stejně jako v Klářině klášteře, skrytě tvoří věci nové a ke každému z nás promlouvá: “Nezachrání tě hromadění pozemských věcí, ale jenom víra, nenaplní tě úspěch, ale jenom společenství s Bohem a s těmi, které ti on posílá do cesty, neosvobodí tě otroctví moci, ale jen chudoba pro Krista.” To je hlas Lásky která mlčí. Hlas naděje, solidarity, trpělivosti, který říká „Nehledej Mě jen ve světle a radosti. Najdi Mě i v temnotě a prázdnotě.“
A tak v závěru přeji každému z nás, aby dokázal stejně jako sv. Klára, mít sílu opravdově utéci z tohoto světa ke Kristu. Čím dříve, tím lépe. Protože každý, kdo uteče ke Kristu, je proměněn a může se opět vrátit zpět, do tohoto světa, právě jako křišťálové zrcadlo, ze kterého bude vyzařovat Boží Láska a milosrdenství, která jsou líbeznou vůní Nebeského království, jenž je jediným skutečným cílem našich pomíjivých životů. Tak ať je nám všem sv. Klára a sv. Anežka Česka, ale i naše oslavenkyně Klára k tomu posilou. Myslím, že to může být tím pravým poselstvím dnešní památky, které dokáže být i po 800-tech letech tak stále aktuální. Amen