Po době vánoční nám liturgie přináší příběhy z 1. a 2. knihy Samuelovy. Hlavními protagonisty těchto dvou knih jsou prorok Samuel, král Saul a král David. Charakteristickým rysem 1. knihy Samuelovi, ze které jsme i dnes slyšeli úryvek, je protiklad, ve kterém jsou v biblickém podání záměrně ukázány postavy obou prvních králů. Saul je vylíčen negativně a David pozitivně. Ale pokud se zamyslíme hlouběji, tak toto jejich hodnocení není černobílé. Je možné na obou najít jak věci pozitivní i negativní, jak jsme slyšeli a budeme slyšet v 1. čteních celého ledna. A tak jednání Saula a Davida nám může být předobrazem pro každého z nás. Důležité je ale pochopit, co ty dvě osoby zásadně odlišuje, než v čem jsou si podobni. A tím není nic jiného, než poslušnost.
Možná jste někdy slyšeli o experimentu amerického psychologa Stanley Milgrama, který se v roce 1963 snažil vysvětlit psychologické příčiny holocaustu. K pokusu ho inspiroval proces s nacistickým zločincem Eichmannem. Snažil se najít odpověď na otázku, co všechno jsou lidé ochotni udělat, když jim to nařídí autorita. Výsledky byly šokující, protože 65 % účastníků tohoto pokusu, lidé na první pohled jako jsme my, bylo schopno neskutečné ukrutnosti a bezcitnosti člověka vůči člověku, pokud mu to bylo přikázáno autoritou. Poslušnost k autoritě je tedy nesmazatelně vepsána do přirozenosti každého člověka a záleží jen na nás kým budeme. Saulem nebo Davidem? Eichmannem nebo svatým Maxmiliánem Maria Kolbem? Budeme poslušni na prvním místě vždy Bohu nebo lidem, pro které Bůh neexistuje?
Proto učedníci, když jsou s Ježíšem, neposlouchají lidské příkazy farizeů. Stejně i my, kteří se snažíme v životě jít s Kristem, tak naše srdce by neměla na prvním místě naslouchat ničemu jinému, než Pánovu slovu. Jeho Slovo, to je ta nová látka, to mladé bouřlivé víno, které by nám pokaždé mělo znít v uších, ať už konáme cokoliv. To je to, co nás posouvá vpřed a vítězí. To je to, co nás přibližuje k Bohu. Ne slepá a otrocká poslušnost tomuto světu, ale právě skrze důvěru v Něho stát se svobodnými. Poslušnost k Bohu nás sice někdy může dovést do problému, ale to je jenom projev ďábla, aby nás oklamal svou lží. A proto vždy mějme na paměti to, co řekl Sv. Vincenc z Pauly: “Ďábel může syčet a působit hluk a lomoz, ale nemůže nás uštknout, ani nám uškodit, když sami nechceme.” Protože jen ten, komu je opravdovou autoritou Bůh, tak ten dostane sílu nástrahám tohoto světa odolat. Amen