Zastavení křížové cesty v lidském životě
Znamení kříže
Úvodní modlitba
Pane Ježíši Kriste, Spasiteli a Vykupiteli, klečíme zde před Tvým křížem. Před křížem, který je pro nás lidi mnohdy jen symbolem utrpení. Je strachem v našich srdcích, protože se ho bojíme. Bojíme se bolesti a smrti, kterou přináší a zapomínáme na to, čím skutečně je. Je naší jedinou nadějí, že stejně jako Ty, tak i my, budeme povoláni k životu věčnému. A tak to tvé volání „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne” je pozvání na křížovou cestu našeho života s Tebou, cestou do náruči Boha, našeho nebeského Otce. Tak nebuďme lhostejní a mějme odvahu nejenom dnes se na ni vydat.
1. zastavení – Ježíš je souzen
K: Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti,
L: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Naše pozemská cesta začíná stejným rozsudkem, který v Jeruzalémě vynesl Pilát nad Ježíšem. Kdy v okamžiku lidského zplození a stvoření se začíná neodvratně naše cesta směrem ke smrti. To je dědictví Adamova pádu. To je ten náš přetěžký lidský úděl, který tíží každého z nás. Ale v nejskrytějším koutku své duše si každý z nás potichu šeptá motlitbu, jestli přece jenom neexistuje nějaká naděje, jestli náš rozsudek smrti nemůže být Někým zrušen.
(Chvíle ticha)
K: Ukřižovaný Ježíši
L: smiluj se nad námi.
2. zastavení – Ježíš přijímá kříž
K: Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti,
L: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Ježíš mlčky přijímá kříž a tím i nezadržitelnou blízkost smrti. Člověk, jako jediný tvor má vědomí své existenciální konečnosti. Ale právě tato naše konečnost je tím, co dává lidskému životu naléhavost, neboť nám připomíná omezený čas, který má každý člověk na světě vymezen. Smrt totiž není něco, co nás čeká až na konci, ale je přítomna jako neustálá možnost v každém okamžiku, který zde na zemi prožíváme. Smrt nás tak vede k hlubšímu pochopení, co znamená být naživu a k uvědomění si své odpovědnosti za to, jak ho naplníme, aby dával smysl našemu bytí.
(Chvíle ticha)
K: Ukřižovaný Ježíši
L: smiluj se nad námi.
3. zastavení – Ježíš padá pod křížem poprvé
K: Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti,
L: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Asi nikdo z nás si nemůže pamatovat svůj první pád. Stalo se to v době, kdy jsme byli batolety a učili se chodit. Udělali jsme jen pár nejistých kroků, a najednou jsme byli na zemi. Pro malé dítě je pád přirozenou součástí učení. Protože bez pádu by se nikdo nikdy nenaučil znova vstát a chodit. Ale to, co si jistě pamatujeme, jsou naše jiné pády, chvíle, kdy jsme jako lidé v očích Boha selhali. Takové pády, ale nesmí nikdy znamenat konec cesty. To by znamenalo prohrát svůj život. Důležité je nevzdávat se a znovu vstát a jít dál, i když klopýtáme.
(Chvíle ticha)
K: Ukřižovaný Ježíši
L: smiluj se nad námi.
4. zastavení – Ježíš se potkává se svou matkou
K: Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti,
L: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Matka je často prvním bezpečným přístavem na naší křížové cestě životem. U ní nacházíme blízkost, ochranu a pochopení. Je to člověk, který nás provází od prvních kroků a pádů, raduje se z našich úspěchů a nese s námi i naše bolesti. Ale na naší životní cestě jsou chvíle, kdy stejně jako Maria, nemůžeme změnit situaci druhého člověka, kdy mu nemůžeme sejmout kříž z ramen a nemůže zastavit jeho utrpení. To co ale vždy můžeme udělat, je naše blízkost až do krajnosti, kdy se dokážeme dotknout bolesti a slz, které stékají druhým po tváři.
(Chvíle ticha)
K: Ukřižovaný Ježíši
L: smiluj se nad námi.
5. zastavení – Šimon Kyrenský pomáhá Ježíši nést kříž.
K: Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti,
L: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Člověk není stvořen k tomu, aby nesl svůj kříž života sám. Potřebujeme druhé, jejich blízkost, pomoc a sdílení. Ale každý vztah to je pro nás omezením. Kolikrát se nám nechce a máme strach nést na svém těle cizí kříže. Ale právě v těchto chvílích se ukazuje síla vztahů, když jeden člověk nese tíhu spolu s druhým, protože. nikdo z nás nemůže lehce projít životem sám. Vztahy, které vytváříme, pomoc, kterou si navzájem dáváme, a ochota být si blízko, to všechno dává smysl naší křížové cestě životem.
(Chvíle ticha)
K: Ukřižovaný Ježíši
L: smiluj se nad námi.
6. zastavení – Veronika podává Ježíši roušku
K: Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti,
L: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
To, jaký je náš život, neurčují žádné velké výkony, ale spíše ty nepatrné malé činy, ve kterých se ukazuje velká láska. Vystoupit z anonymního davu a vykonat prostý, ale odvážný čin soucitu, který je dotekem lidskosti uprostřed bolesti a krutosti. Stejně jako Veronika většinou nedokážeme změnit bolestnou situaci lidí kolem nás. To, co ale vždy můžeme nabídnout, je drobný projev dobroty, slovo povzbuzení, naslouchání, blízkost, pomocná ruku. Takové malé skutky soucitu mají velkou sílu. Připomínají, že lidskost a láska jsou silnější než sobeckost a lhostejnost.
(Chvíle ticha)
K: Ukřižovaný Ježíši
L: smiluj se nad námi.
7. zastavení – Ježíš padá pod křížem podruhé
K: Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti,
L: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Naše cesta životem není rovná a přímá. Je úzká a klikatá a je lemována našimi častými pády. Zápasíme se stejnými slabostmi, se strachem, se svými stíny, které máme zasunuty tam, někde hluboko v nevědomí. Člověk by se ale nikdy neměl bát samotných pádů, ty jsou nedílnou součástí našich životů. Bojme se jen toho, že nebudeme mít sílu vstát, že přehlédneme tu milosrdnou ruku, která nás dokáže pokaždé zvednout z prachu země, abychom mohli znovu a se vztyčenou hlavou směrem k Nebi jít dál, pokračovat v životě, který nežijeme pro sebe, ale pro druhé.
(Chvíle ticha)
K: Ukřižovaný Ježíši
L: smiluj se nad námi.
8. zastavení – Jeruzalémské ženy pláčou pod křížem
K: Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti,
L: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Dnešní svět je světem, ve kterém se neskutečně radikalizuje zlo. Každý den je nám předkládáno v obrazech, které v nás vyvolávají slzy a soucit. Ale k čemu je dobrý soucit, pokud není doprovázen proměnou našich srdcí a našeho chování. Místo slz, raději proměňme svá srdce, aby naše skutky a náš život byly plné odvahy udělat tento svět o něco lepším.
(Chvíle ticha)
K: Ukřižovaný Ježíši
L: smiluj se nad námi.
9. zastavení – Ježíš padá pod křížem potřetí
K: Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti,
L: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Nést kříž svého života je obtížná cesta. V nás lidech je do přirozenosti zaseta pýcha si nepřipustit, že bychom něco nedokázali. Ale každý z nás se dříve nebo později dostane do situací, které jako lidé nedokážeme vyřešit. Ale v přiznání si své omezenosti a slabosti je ukrytá nekonečná síla. Vždy, kdy se nám bude zdát že padáme, mějme neochvějnou jistotu, že to v čem jsme slabí, neschopní a omezení, tak v tom bude větší Boží milost, která tyto naše lidské nedostatky vrchovatě nahradí.
(Chvíle ticha)
K: Ukřižovaný Ježíši
L: smiluj se nad námi.
10. zastavení – Ježíš je svlečen ze šatů
K: Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti,
L: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Když zapomeneme na Boha, zapomeneme i na důstojnost člověka. A člověk bez důstojnosti, je vystaven jen posměchu a ponížení. Bez Boha jsme obléknuti do šatů pomíjivých, stejných jako je naše sobecká touha po postavení, majetku, úspěchu, uznání druhých lidí a pyšném obrazu sebe samého. Ale v našem životě přichází chvíle, kdy ve vteřině jsme svlečeni ze všeho, na čem jsme stavěli, na čem jsme si zakládali. A tehdy znovu objevíme, že naše lidská důstojnost nevychází z věcí ani z uznání lidí, ale z toho, že jsme Boží děti.
(Chvíle ticha)
K: Ukřižovaný Ježíši
L: smiluj se nad námi.
11. zastavení – Ježíš je ukřižován
K: Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti,
L: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Na naší cestě životem, jsou okamžiky, kdy už nemáme nad svým životem kontrolu a jsme pevně připoutáni k situaci, kterou jsme si nevybrali. Kdy stejně jako Kristus už nemůžeme sestoupit z kříže, na který jsme přibiti. Kdy bolest je skutečná, definitivní, kdy už nezbývá nic, než jen vytrvat, přijmout ji, nést a s důvěrou se odevzdat do Boží náruče.
(Chvíle ticha)
K: Ukřižovaný Ježíši
L: smiluj se nad námi.
12. zastavení – Ježíš umírá na kříži
K: Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti,
L: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Smrt jako jediná jistota tohoto světa. Smrt je hranice, kterou nikdo z nás nemůže obejít. Přichází okamžik, kdy člověk odevzdává všechno, své plány, svou práci, své vztahy i svůj život do Božích rukou. Smrt je skutečnost, která sice patří ke každému lidskému životu, ale nikdo s ní nemá vlastní zkušenost. Můžeme ji vidět u druhých, můžeme o ní přemýšlet, ale sami ji známe jen jako tajemství, které nás teprve čeká. Je to krok do neznáma. Ježíš tuto hranici překračuje před námi. Na kříži umírá jako člověk a vstupuje do hloubky lidského osudu. Tím posvěcuje i naši smrt. Už není jen temným koncem, ale stává se nadějí a cestou k Bohu.
(Chvíle ticha)
K: Ukřižovaný Ježíši
L: smiluj se nad námi.
13. zastavení – Ježíš je sňat z kříže
K: Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti,
L: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Jak bolestné je stát pod kříži tohoto světa a prožívat to, co prožívala Panna Maria. Smrt jednoho zasahuje srdce druhých a často se tak ptáme, jak jen můžeme unést to, co je lidskýma silami neunesitelné? Toho může být schopen jen člověk, ke kterému proudí Boží láska, která nás uschopňuje milovat druhé, více jak sám sebe. To je ta Láska, která je silnější než smrt. S Ní všechno dokážeme unést. To Ona z nás dokáže udělat Jana a Marii ostatním lidem dnešního světa.
(Chvíle ticha)
K: Ukřižovaný Ježíši
L: smiluj se nad námi.
14. zastavení – Ježíšovo mrtvé tělo kladou do hrobu
K: Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti,
L: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Jakmile kámen uzavřel hrob s Ježíšovým tělem, nastává ticho. Je to okamžik pravdy pro každého z nás. Okamžik, kdy Boží hlas utichá a není slyšet. Kdy každému z nás nezbývá nic, než naše víra, která nás zachraňuje před beznadějí. Kdy se nám do duše vkrádá úzkost a temnota sobotní noci našeho života. Kdy se snažíme zvednout svou hlavu a pohlédnout tam, kde očekáváme první ranní červánky, to světlo nedělního rána, na které jsme toužebně čekali, po celý svůj pozemský život.
(Chvíle ticha)
K: Ukřižovaný Ježíši
L: smiluj se nad námi.
Závěrečná modlitba:
Modleme se.
Pane Ježíši Kriste, dnes na 4. neděli postní, která je nazývaná Radostnou, jsme se ponořili do tajemství křížové cesty a spojili se s Tebou. Nejenom v utrpení, ale i v radosti. Dej, ať nám toto spojení pomůže ještě lépe a intenzívněji prožívat zbytek postní doby a připravit nás na slavení Velikonoc. Ať v našich srdcích je dovršena touha po obrácení a radikální změně našeho chování směrem k Tobě. Za to Tě s kajícím a pokorným srdcem prosíme ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.
Otče náš.
Zdrávas Maria.
Znamení kříže.