V dnešních liturgických čteních se nám objevují dvě slova, na které bychom se měli zaměřit. V úryvku listu apoštola Jakuba nám zaznívá slovo zkouška a v úryvku Markova evangelia zaznívá slovo znamení. A právě tyto dvě slova jsou nesmírně důležité pro pochopení toho, co jsme slyšeli.
Proč toto pokolení žádá znamení? Tato věta, kterou Ježíš s povzdechem pronesl, se nám může zdát tak nějak povědomá. Každý den asi můžeme z různých míst kolem sebe slyšet, jak lidé dychtivě touží po tom, aby jejich život byl naplněn radostí a štěstím. Ale opak bývá pravdou a oni kolikrát vzdychají nad nesnesitelnou těžkostí pozemského bytí. A tak si můžeme položit otázky, proč se ocitáme právě v takových zkouškách a kdo za to může? Je ale vůbec v lidských schopnostech najít odpověď? Ano, často máme pocit, jakoby nás Bůh opustil a jakoby nebyl vůbec přítomen v tomto světě, jako by na lodi opravdu odeplul na druhý břeh, kde neslyší naše volání.
Asi každý z nás někdy zažil tyto pocity a situace. Nikdo není ve svém pozemském životě většinou toho ušetřen. Ale právě proto mějme vždy na paměti, že Bůh je sice ukryt našim zrakům, ale neopustil nás. Je blíže každému více, než si myslíme. Ale ve svobodě, která je nejcennějším Božím darem člověku, musíme být připraveni na to, jaké zkoušky nám tato svoboda lidského bytí přináší. Položme si tedy otázku, neděláme si stejně jako farizeové z Boha součást obchodu něco za něco a tak Ho pokoušíme, místo toho abychom v důvěře v Boží Lásku a milosrdenství prosili za sílu a vytrvalost v těchto zkouškách vydržet a obstát? A tak vnímat a zakoušet Boha, který se nás právě takto dotýká a bere do své něžné náruče. A chce, aby skrze tyto zkoušky v nás jasněji zářilo viditelné znamení Nebe, znamení čisté Boží lásky, znamení, kterým je Ježíš Kristus. Vím, že touto cestou jít s Bohem není leckdy jednoduché, ale musíme mít odvahu se na ni vydat a nepochybovat, protože jiné znamení Jeho přítomnosti zde na zemi nám opravdu dáno nebude. Amen