V dnešním evangeliu zachycuje Marek to, co je nejdůležitější pro to, aby člověk věřil. Položili jste si někdy otázku co je to vlastně víra, jak ji definovat? Chápeme svou víru také jako výpověď o Moudrosti, kterou Bůh vylil na všechna svá díla, kterou jsme slyšeli v prvním čtení? A vyvolává to v nás úžas a touhu po jejím poznání? Jsme schopni jako onen otec toho chlapce toužit a vyslovit větou „Věřím! Pomoz mé slabé víře!“ .
Ano, k víře se nikdy nedostaneme žádnými učenými diskuzemi a analýzami. Pravda je zjevena pošetilým, ne učeným. Pokud nebudeme prosit jako nejubožejší z ubohých, neucítíme dotyk Ježíše a dar víry nikdy nezískáme. Protože ten kdo netouží, tak je jako onen posedlý. Můžeme tedy říci, že člověk byl stvořen k obrazu Božímu a k tomu, aby rozmlouval s Bohem. Na první pohled se může zdát, že jeho problém je němota. Ale není tomu tak. I ten, kdo nemá dar řeči, tak jeho srdce může intenzivně komunikovat s Bohem. Pokud ale jakýkoliv člověk nemůže komunikovat se svým Stvořitelem, je to tím, že hluchota je příčinou této němoty. Ďábel aby získal člověka do své moci, tak v první řadě způsobí to, aby člověk zůstal hluchý vůči Bohu, který mu sděluje svou lásku, aby mu nemohl svou láskou odpovědět. Proto je tak důležitá modlitba pro každého, kdo prosí o pomoc ve své nevěře. Jen skrze modlitbu srdce a modlitbu těla, kterou je půst, jsme exorcistou sobě samému. Vyháníme démona němoty a hluchoty a stáváme se Božími syny a dcerami, schopné Mu naslouchat a odpovídat. Amen