V dnešním evangeliu zachycuje svatopisec Ježíše, jak vyjevuje učedníkům lidskou náchylnost k hříšnému konání. Jistě, každý z Vás zná větu, kdy Boží Syn říká, že člověka nemůže poskvrnit nic, co do něho vchází, ale pouze to, co z něho vychází. Např. naše soudy. Myslím, že každý má osobní zkušenost s tím, jak velmi lehce vynášíme nespravedlivý soud nad čímkoliv a nad kýmkoliv a jak snadno vyslovujeme větu : ”Ukřižuj!”.
A právě proto klade Ježíš důraz na ta slova, která jsme slyšeli. Chce, abychom si uvědomili, že nikdo nemáme právo hrát si na Boha. Lidské poznání na rozdíl od Božího je omezené. Bůh je tím, kdo jediný může spravedlivě soudit. Jen On dokáže vidět v celistvosti, vidí i to, co je lidskému zraku ukryté. Toho my nejsme a nemůžeme být nikdy schopni. Posuzujeme každého svýma očima. Hledáme na tom druhém to, čím překypuje naše srdce. Pokud je tam zloba, bolest, nenávist, tak to samé se snažíme naleznout i na objektu našeho soudu. Ale pokud jsme plni Boží lásky, pokoje a milosrdenství, které nám Bůh dává, tak vždy můžeme naleznout na každém špetku dobrého. Protože člověk není nikdy ani absolutně dobrý nebo zlý.
Představme si soud v Ježíšově podobenství jako síto, kterým se prosívá neboli odděluje dobro a zlo. Musíme si ale uvědomit, jak velký je rozdíl mezi významem lidský a Boží soud. Lidský soud nechává tímto sítem propadnout vše, co je dobré a na sítu zůstanou jen ty zdánlivě zlé skutky jako předmět odsouzení. Ale Bůh jedná naprosto opačně. Na svém sítu Boží spravedlnosti nechá propadnout zlo, které není pro Jeho spásu tak podstatné a zaměřuje se na dobro. To zlé Ježíš už nese na sobě a jednou provždy Svou smrtí na kříži vykoupil. Proto je Bůh schopen každému prominout a odpustit cokoliv. Protože komu bylo více odpuštěno, tak ten následně bude mít více důvodů projevovat Bohu a svým bližním vděčnost a lásku. A to je poselství dnešního textu. Nezraňujme naše bližní ani sebe svými nespravedlivými soudy. Snažme se každého i sebe, vidět optikou Božího soudu. Buďme jako on a zachraňujme i ty, kteří zdánlivě zasluhují lidským pohledem odsouzení. Každý z nás si přece nese svou hříšnost jako trám ve svém oku, který ho oslepuje, aby vidělo spravedlivě. Uvědomme si, že všichni v církvi jsme Kristem povoláni nebýt slepými. Musíme projevovat uvnitř i navenek své sympatie k jakékoliv odlišnosti a jinakosti, ke všemu co nás svádí k nespravedlivým soudům. A abychom skrze lásku ve svém srdci, ne soudem, ale bratrským napomenutím naplňovali vůli našeho nebeského Otce. Protože jednou, až staneme na soudu tváří v tvář našemu Spasiteli, On nám bude číst naši obhajobu i obžalobu. To, co jsme si sami svým životem napsali. Amen