V dnešním krátkém úryvku evangelia, je nám ve třech verších předloženo podobenství o pokladu, o tom co je pro nás drahocenné, vzácné, a co by mělo v každém vyvolávát touhu po jeho nalezení a vlastnění. Bylo by jistě zajímavé si vyslechnout, po čem by lidé 21. století zatoužili, kdyby mohli slyšet tyto verše, protože dnešní svět nabízí poklady v mnoha podobách, jak ušlechtilých, ale i marnosti všech marností. A uvědomujeme si při výběru, že nic, co je pozemského, nemůže nikdy přinést trvalý pocit štěstí, ve kterém je celý smysl lidského bytí? Protože každý lidský poklad je pomíjivý, stejně jako náš pozemský život. Ničí ho mol a rez a zloději ho vykopávají a kradou.
Proto, co má být opravdovým pokladem, musí být věčné. Někdy mám zvláštní pocit, že dnešní lidé jakoby ztratili touhu po tom, co je věčné. Jakoby byli smířeni se svou konečností a nicotou. Tou bolestí a beznadějí jim zlý zatemňuje srdce, aby nehledalo Moudrost, Boží slovo, To, které je opravdovým pokladem s plností života. Proto mějme srdce otevřené pro tento Boží poklad dokud je čas.Každý ve skrytu duše přece věří, že Ho jednou objeví v podobě života věčného. Stejně jako onen rolník, který Ho jakoby ani nehledá, ale když jej náhodou objeví, tak nic ho nemůže zastavit, dokud z něho neučiní poklad vlastní. A zaplatí za něj vším co má. Stejně jako onen obchodník, ve kterém je nepokojné srdce, když hledá tu perlu, svého Boha, aby mohlo v Něm navěky spočinout. A to i přesto, že cena je pro pozemšťany neskutečně vysoká. Cenou za Nebeské království není nic menšího, než náš pozemský život, kterého se tak neradi vzdáváme. Kdo ale bude mít odvahu ho ztratit pro Boha a pro své bližní, tak nalezne onu drahocennou perlu. Získá jedinou opravdovou radost, radost ze života věčného. A to je přece úžasné. Amen