V dnešním úryvku evangelia evangelista Matouš zachycuje jedno ze zásadních témat Ježíšova působení. Boží Syn přichází, aby konal vůli svého nebeského Otce a tou je dát chléb všem svým dětem bez rozdílu. Toto jeho poslání je ale provázeno těžkostmi a nepochopením okolí.
I nám se často stává, že jednáme jako apoštolé. Svými skutky bráníme našim bližním v tom, aby se v srdcích každého z nich rozhořela touha po Boží lásce. Toto naše konání je dáno především naší malou vírou a nepochopením univerzality Božího spásonosnosného díla.
Často se stane, že my, kteří jsme křtem spojeni s Kristem, jsme zaslepeni pýchou a soudy o tom, kdo je hoden a kdo není hoden Boží milosti. Jak často se stane, že neslyšíme křik těch nejpotřebnějších a nejubožejších. Že jsme slepí vidět, kterak jejich srdce lační po Bohu a odháníme je pryč od Božího Syna. Jak snadno jsme náchylní k tomu, aby naše optika nebyla optikou, kterou vidí každého z nás Ježíš. Tak často jsme pokoušeni stát se sami sobě bohem, neuvědomujeme si svou nepatrnost a ubohost před Stvořitelem a zapomínáme volat: ”Smiluj se nade mnou Pane, synu Davidův”
Proto mějme sestry a bratři své srdce za všech okolností otevřené a pokorné, abychom slyšeli volání těch, kteří touží po Boží lásce. Kteří si nenárokují a nechtějí nic, jenom spoléhají na milosrdenství našeho Nebeského otce. K tomu jsme byli všichni povoláni ve křtu, abych takto milosrdní byli i my a sami na sobě ukazovali všem lidem bez rozdílu Toho, kdo byl poslán nalézt a zachránit každou ztracenou ovci a přivést ji ke svému Otci. Být nástrojem Boha a jeho milosrdenství je přeci úžasné. Amen