V dnešním úryvku evangeliu nám evangelista Lukáš zachycuje jeden z mnoha Ježíšových zázraků uzdravení. Na první pohled je možné tento zázrak velmi lehce minout. Je tak nepatrný, očima dnešního člověka stěží postřehnutelný. Tak proč tedy Duch svatý inspiroval evangelistu, aby zachytil toto uzdravení od horečky? Jaké poselství je potřeba za ním hledat? Co skrze něho nám Boží Syn chce říct?
To podstatné je možné vidět ve dvou liniích. Jednou linií je noc a den a druhou nemoc, uzdravení a služba. Ježíš dělá ve dne to, k čemu byl povolán, říká: “musím hlásat radostnou zvěst o Božím království”. Ale když zapadne slunce a do lidského srdce se vkrádá temnota, tak uzdravuje. V pohledu na nemocnou tchyni, ať každý z nás vidí sám sebe, jako člověka zasaženého horečkou prvotního hříchu. Lidská duše je od pádu Adama chronicky nemocná a neschopná přijmout sebenabídku Spasitele. Jak je ale možné uzdravit to, co díky prvnímu člověku onemocnělo, odvrátilo nás od od Boha, učinilo nás hříšníkem a vydalo nás nicotnosti, jejíž mzdou je smrt?
Uzdravení, stejně jako u Petrovi tchýně, přichází jedině skrze Ježíše Krista. On volá člověka k lítosti nad sebou, nad svou ubohostí. Ten kdo slyší toto volání a prosí o odpuštění Boha, ten kdo je pokorného a zkroušeného srdce, ten je uzdraven z horečky hříchu.
Naší odpovědí na tento zázrak uzdravení musí být to stejné, co se událo v Šimonově domě, tedy vstát a sloužit. Nejenom Bohu, ale také naši bližním a to vždy s pokorou. Ta je lékem, který v hříchem poškozené lidské přirozenosti, buduje imunitu proti nemoci chtít být Bohu rovný. Sv. Augustin jehož svátek nám ve slavení překryla neděle tohoto týdne, trvá na tom, že pokora je první, druhou a třetí nejdůležitější věcí v náboženství. Proto držme se sv. Augustina jako vzoru a buďme pokorní před Bohem, před bližními a také sami před sebou, aby nás nebeský Lékař dokázal vždy vyléčit z naší horečky hříchu. A ať je náš život vždy prostoupen těmi dvěma liniemi, hlásáním radostné zvěsti a službou. Amen